„Euro-dezolát“ a „euro-dezolátství“: Nekritické přijímání úpadkové politiky EU

V dnešní době, kdy se Evropa zmítá v sérii politických, ekonomických a společenských krizí, se mezi lidmi stále ještě objevuje určitý fenomén, který by se dal vystihnout pojmem „euro-dezolát“.

Na rozdíl od tzv. „dezolátů“, kteří se staví do opozice proti police vlády Petra Fialy, kdy postrádájí její hospodárnost a hodnotovost, a kterou dokonce já považuji za určitý vrcholící „fialový asocialismus lumpenproletariátu“, který je nalevo od „rudého socialismu proletariátu“, je vhodné doplnit i definici pojmu „euro-dezolát“ - tedy člověka, který bezmezně přijímá a schvaluje vše, co přichází z bruselských kanceláří. „Euro-dezolátství“ se tedy projevuje nekritickým přitakáváním již neskrývané nezastavitelně úpadkové politice EU , a to i za cenu vlastních národních zájmů či akceptace trendu směřování Evropských zemí směrem ke „skanzenizaci“.

„Euro-dezolát“ je tedy člověk, který se stává obhájcem jakéhokoli politického rozhodnutí EU, a to bez ohledu na jeho důsledky. Může to být rozhodnutí týkající se migrace, regulace energetiky nebo zásahy do národních zákonů – „euro-dezolát“ ve všem vidí moudrost a prospěch, i když realita ukazuje opak. Tito reálně anti-západní degresivisté bývají často prezentováni naopak jako progresivní evropští občané, ale jejich přístup však často postrádá kritický pohled, zdravý skepticismus a jejichž znakem bývá:

• Nekritičnost vůči EU – „Euro-dezolát“ nevnímá žádné problémy v evropské integraci, a pokud nějaké jsou, vidí je jako selhání jednotlivých členských států, nikoliv EU samotné.
• Oddanost centralizaci moci – Pro „euro-dezoláta“ je důležité, aby co nejvíce rozhodovacích pravomocí přešlo do Bruselu. Národní suverenita je pro něj přežitek a vnímána jako překážka pokroku.
• Podpora neefektivních opatření – Ať už jde o nekonečné regulace v oblasti klimatické politiky, které dusí průmysl, nebo o migrační kvóty, které členské státy nedokáží efektivně plnit, „euro-dezolát“ vždy věří, že tato opatření jsou správná a musí být následována bez odkladu.
• Přijímání úpadkových narativů – „Euro-dezolát“ věří, že všechny politické a kulturní změny, které EU prosazuje, jsou nezbytným krokem k modernizaci. Jakákoliv opozice vůči těmto změnám je podle něj jen zpátečnictvím či extremismem.

„Euro-dezolátství“ je určitý způsob myšlení, který se projevuje hlubokou loajalitou vůči všemu, co EU prosazuje, často na úkor logiky a zdravého úsudku. Tento přístup je založen na slepé víře, že EU je zárukou pokroku a stability, a že všechny její kroky vedou ke světlé budoucnosti, i když je skutečnost mnohdy jiná. Jeho typickými rysy jsou:

• Úpadek logiky ve prospěch ideologie – Pro „euro-dezoláty“ není důležitá efektivita politiky, ale spíše ideologie, kterou politika podporuje. Bez ohledu na to, zda konkrétní politika zlepšuje situaci, hlavní je, že odpovídá „evropským hodnotám.“
• Odmítání národních zájmů – „Euro-dezolátství“ staví zájmy EU nad zájmy jednotlivých národů. Národní problémy, jako je hospodářský propad nebo sociální napětí, jsou vždy vykreslovány jako oběti nutné pro vyšší dobro – pro „sjednocenou Evropu.“
• Fanatická podpora klimatické a migrační politiky – I když některé aspekty klimatické politiky a otevřených hranic přinášejí konkrétním státům vážné problémy, „euro-dezoláti“ v nich vidí nezpochybnitelné pilíře moderní Evropy.

Ačkoliv „euro-dezoláti“ sebevědomě tvrdí, že hájí „evropské hodnoty,“ jejich nekritický postoj k EU může představovat reálné nebezpečí pro demokracii v Evropě. Zásadní problém tkví v tom, že „euro-dezoláti“ odmítají jakoukoliv formu kritiky EU, a to i konstruktivní. Tento přístup brání otevřené diskusi o problémech, se kterými se EU potýká, a o tom, jakým způsobem je možné tyto problémy řešit. Toto přináší určitá charakteristická rizika:

• Podkopávání národní demokracie – Přenos moci na úroveň EU často znamená, že národní parlamenty a vlády ztrácejí vliv nad klíčovými rozhodnutími. „Euro-dezoláti“ však tento trend vnímají jako pozitivní, čímž oslabují demokratickou legitimitu národních států.
• Odmítání kritiky – Všechny hlasy, které zpochybňují rozhodnutí EU, jsou „euro-dezoláty“ označovány za extremistické či „pro-ruské“, ať už jde o kritiku neefektivní klimatické politiky nebo o varování před důsledky migrační vlny.
• Ignorování reálných problémů – „Euro-dezolátství“ staví na přesvědčení, že jakékoliv problémy, které se objeví v důsledku politiky EU, jsou pouze „dočasnými obtížemi“ na cestě k lepší budoucnosti. Tím se ignorují vážné důsledky, které mají na běžné občany a národní ekonomiky.

„Euro-dezoláti“ jsou sice slábnoucí, ale dosud charakteristickou, součástí současné evropské politické scény. Jejich nekritický přístup k EU je však problematický, protože brání reálné diskusi o skutečných problémech, kterým Evropa čelí. Místo sebeidentifikování sama sebe v „euro-dezolátství“ sami ostatní nazývají „dezoláty“. V době, kdy EU prochází hlubokou krizí důvěry, kdy tu slovy Macrona „do 2 let nemusí již být“ či slovy Fialy „jestliže se neprobudíme, Evropa, jak ji známe, skončí“, je třeba zcela otevřeného dialogu a kritického myšlení více než kdy jindy. Pokud bude nyní již viditelně slábnoucí „euro-dezolátství“ přesto nadále nějak výrazněji ovlivňovat politický diskurz, může se stát, že Evropa bude stále více odtržená od svých občanů a jejich skutečných potřeb. Na místo slepé víry ve „správnost“ všech kroků EU bychom se měli zaměřit na to, jak zajistit, aby způsob evropské integrace a spolupráce skutečně sloužil občanům evropských zemí.

Obrázky vygenerované uměl(eck)ou inteligencí DALL-E

Čtěte na podobné téma:

Soumrak euro-nacionalistů, euro-populistů, euro-flastenců i Fialovy „euro-národní fronty“ (12.10.2024)

To jste přehnali, to Vám nedotuji! (absurdní dotace a regulace EU) (21.7.2013)