Daňově-dotační neutralita občana: První krok k vyváženému státu

Kdybychom aplikovali koncept daňově-dotační neutrality na populaci České republiky, ukázalo by se, že každý občan – od dětství až po důchod – představuje specifický „ekonomický profil“, jenž se liší ve fázích jeho životního cyklu.

Zatímco děti a mládež do 18 let představují čisté příjemce státních výdajů na vzdělání a zdravotnictví, dospělí přecházejí do role plátců, kteří prostřednictvím práce a odvodů financují nejen sami sebe, ale i ostatní členy společnosti. Naopak senioři se opět stávají čistými příjemci, zejména skrze důchody a zdravotní péči. Pokud bychom tedy chtěli skutečně měřit daňově-dotační neutralitu na úrovni celé populace, museli bychom zohlednit nejen výdaje a příjmy v jednom roce, ale i celkovou bilanci jednotlivců během jejich životního cyklu.

Děti a mládež čerpají z veřejného sektoru prostředky zejména na školství, zdravotnictví a rodinné dávky – odhadem statisíce korun ročně. Dospělí přispívají do systému skrze odvody z mezd, daně z příjmu, DPH a další poplatky. Jejich přínos bývá nejvyšší ve věku mezi 25 až 55 lety, kdy typicky vrcholí jejich ekonomická aktivita. Jakmile občan přejde do důchodu, nastává fáze, kdy jeho odvody klesají a čerpání prostředků naopak stoupá. Důchody, zdravotní péče a sociální služby pro seniory jsou nákladné a z pohledu státního rozpočtu opět vychylují jejich osobní bilanci směrem k „deficitu“. Aby tedy občan dosáhl daňově-dotační neutrality v průběhu života, musel by být jeho celkový ekonomický přínos v produktivních letech vyrovnán s celkovými náklady, které na něj stát vynaloží v dětství a ve stáří.

Ustanovení této neutrality jako strategického cíle by nám umožnilo zjistit, do jaké míry se jednotlivé skupiny (děti, dospělí a senioři) skutečně podílejí na udržitelnosti systému a kde vznikají neudržitelná schémata financování. Pokud bychom byli schopni nastavit systém tak, aby se průměrný občan během svého života přiblížil daňově-dotační neutralitě, měli bychom pod kontrolou i případné ekonomické nerovnováhy, které vznikají například kvůli stárnutí populace nebo příliš vysokým dotacím v určitých sektorech. Tento přístup by zároveň mohl být efektivním odrazovým můstkem k dlouhodobějším environmentálním cílům, jako je uhlíková neutralita. Dokud však nebude občan „neutrální“ vůči státnímu rozpočtu, lze jen těžko očekávat, že se jeho chování změní i vůči klimatu.

Obrázek vygenerovaný uměl(eck)ou inteligencí DALL-E

Čtěte na podobné téma:

Synergizující interoperabilitismus: Lepší alternativa ke koexistenčnímu multikulturalismu (30.8.2024)

Významová korektnost: Reverzní pohled na politickou korektnost (1.9.2024)