Co kdyby se vydávaly „informační průkazy“ jako zbrojní průkazy?

Představte si svět, kde informace nejsou volně dostupné, ale přísně kontrolované. Každý, kdo chce šířit zprávy nebo své názory, by musel nejdříve projít důkladným školením a získat informační průkaz.

Zbraň proti dezinformacím, říkáte si? Možná. Ale spíše další patetický pokus o absolutní kontrolu nad tím, co říkáme a čemu věříme.

Stejně jako u zbrojních průkazů by tu byla přísná kritéria. Museli byste projít několika testy. A ne, není to jen o schopnosti stisknout tlačítko „líbí se mi“ na správném tweetu. Nejdříve byste se zúčastnili kurzu mediální gramotnosti, kde by vám osvětlili, co je „pravda“ a co ne. Třeba byste se naučili rozpoznávat, že jakákoli zpráva, která nekončí oslavnou ódou na systém, je podezřelá. Úspěšně složíte test? Gratulujeme! Právě jste dostali svůj informační průkaz – se všemi omezeními a výjimkami, které z toho plynou.

Ale pozor! Stejně jako u zbraní, i zde by existovaly kategorie informačních průkazů. Průkaz třídy „A“ by vám umožnil publikovat názory na blogu (ale jen ty schválené komisí). Třída „B“? Můžete dokonce lajknout příspěvek na Facebooku! A pro ty nejodvážnější, třída „C“ – moderování diskusí na sociálních sítích. Ale proboha, jen na těch, kde se rozebírá jarní úklid a recepty na bio-koláče.

Jenže to není všechno. Stejně jako u zbraní, i zde by byla snaha nelegální „informační zbraně“ kontrolovat. Máte nějaký starší příspěvek z roku 2015, kde kritizujete EU? Nebo jste snad sdíleli článek, který nedostal razítko státem uznávaného fact-checkera? Okamžitě se dostáváte na černou listinu. Připravte se na důsledky – váš informační průkaz bude pozastaven, možná i navždy odebrán.

Navíc by tu byly povinné psychotesty. Víte, zkontrolují, jestli jste „mentálně způsobilí“ ke konzumaci informací. Třeba, když nerozeznáte ironii od faktu (váš průkaz bude na místě zadržen). Nebo jestli snad přemýšlíte příliš kriticky – to je příznak nebezpečné „myšlenkové zbraně.“ A pak tu máme průkazy na fake news, povolené pouze pro vyvolené – řádně registrované mediální profesionály. Pokud nemáte důvěru státu, můžete si prozatím koupit jen náboje v podobě povolených tweetů – přece nikdo nechce, aby občan manipuloval s informacemi bez dozoru.

Aby to všechno bylo dokonalé, každá informace by musela být registrována u státního úřadu pro správu informační bezpečnosti. Máte skvělý nápad na článek? Nejdříve ho musíte zaregistrovat, aby prošel schválením. Stát vám řekne, zda vaše informace neohrožuje veřejný pořádek, zda je „vhodně“ interpretována a jestli vaše ironie nenarušuje morální struktury společnosti.

Následné kontroly by pak odhalily, kdo kdy šířil jakou informaci. Sdílíte memy, které nesou lehkou narážku na vládu? Okamžitě si vás systém všimne. Připravte se na přezkum vaší informační licence – a možná i na odebrání práva na názor.

No, po pár měsících tohoto informačního režimu by sice každý mohl mít nějaký průkaz, ale nikdo by se neodvážil říct nic, co by nebylo státem schválené. Na internetu by zůstaly jen suché zprávy o počasí a povolené vtipy na úrovni mateřské školky. Neodvážili byste se ani zmínit, že jste si pořídili nový toaster bez povolení – mohlo by to být považováno za nedovolenou reklamu spotřebního zboží!

Všichni by brzy pochopili, že lepší je neříkat nic. A přesně o to by šlo – dokonalý svět, kde nikdo už neřekne dezinformaci, protože nikdo už neřekne vůbec nic.

Vítejte ve světě, kde se informace stává privilegovanou zbraní a váš názor pouhou licencovanou výsadou – podléhající kontrole a správě těch „moudrých nahoře.“

Obrázek vygenerovaný uměl(eck)ou inteligencí DALL-E

Čtěte na podobné téma:

Influenceři: Dealeři digitálního obsahu a závislostní průmysl „sociálních sítí“

Strategická komunikace aneb „state speech“ v obrazech DALL-E blogů iDNES