Antikapitalismus antikapitalistů: Vzdor, který nevede nikam

Když se řekne antikapitalismus, většina lidí si představí ideologický boj proti kapitalistickému systému, který mnozí považují za hlavní příčinu nerovností, vykořisťování a environmentálních katastrof.

Antikapitalismus historicky vzato míří proti těm, kdo profitují z nadměrného hromadění bohatství na úkor pracujících. Tato kritika míří k zásadnímu přetvoření systému, kde by lidé nebyli obětí bezohledného trhu, ale aktivními účastníky spravedlivější ekonomiky. Ale co když se antikapitalismus stane prázdným gestem, pouhým symbolem vzpoury bez skutečného smyslu? Zde přichází na scénu fenomén antikapitalistů, kteří kritizují kapitalismus, ale jejich vzdor se nepromítá do konkrétních řešení – spíše slouží jako egoistická forma seberealizace a pohodlné pozice kritika bez odpovědnosti.

Antikapitalista je často hlasitý odpůrce současného systému. Zpochybňuje každý aspekt kapitalismu, od ekonomických nerovností až po škodlivý vliv korporací na životní prostředí. Na první pohled by se mohl jevit jako bojovník za spravedlivější svět, ale na hlubší úrovni lze nalézt mnoho případů, kdy jde spíše o formu bezcílného nebo povrchního odporu. Tento typ antikapitalismu často postrádá konkrétní návrhy nebo reálné kroky, jak dosáhnout lepšího systému. Místo toho nabízí pouhou kritiku, která nevede k žádné smysluplné změně. Antikapitalista se staví do role morálního arbitra, ale bez ochoty podílet se na tvorbě pozitivních řešení. Jeho odpor je pak více gestem, nežli strategií, a působí spíše jako forma intelektuálního elitářství, než skutečného aktivismu.

Posedlost destrukcí, nikoliv konstrukcí

Zatímco klasické proudy antikapitalismu usilují o sociální změny a nabízejí alternativy jako socialismus, komunismus, nebo anarchismus, antikapitalista si často libuje v destrukci bez snahy něco postavit na základech, které boří. Výrazně přitom závisí na kritice systému, ale v realitě žije v jeho rámci a často i z jeho výhod těží. Příkladem může být situace, kdy antikapitalista zuřivě kritizuje globální korporace, ale zároveň nakupuje jejich produkty a využívá služeb, které nabízejí.

Jeho antikapitalismus tak zůstává povrchní, více módním postojem nežli reálným hnutím, které by mělo za cíl nahradit kapitalismus něčím lepším. Antikapitalista se věnuje spíše nekonečné debatě o problémech, místo aby usiloval o jejich řešení. Paradoxem antikapitalistů je, že jejich protest bývá velmi často zabalen do produktu, který je součástí kapitalistického systému. Prodej triček s revolučními slogany, online přednášky kritizující kapitalismus, které se konají na platformách spravovaných korporacemi, nebo sociální sítě plné antikapitalistických memů – to vše ukazuje, že antikapitalisté fungují ve světě kapitalismu, který často nejen kritizují, ale i podporují.

Místo skutečného odporu dochází k tomu, že je antikapitalismus kooptován trhem, stává se z něj produkt, který lze spotřebovávat. Antikapitalista, který nahrává podcasty na kapitalistické platformy, se tak paradoxně podílí na šíření systému, který kritizuje. Zatímco tradiční antikapitalistická hnutí, jako například marxismus, usilovala o konkrétní změnu a měla jasný cíl – nahradit kapitalismus jiným, spravedlivějším systémem – antikapitalista se často spokojí s kritikou bez nabídky jakékoliv udržitelné alternativy. Jeho cílem není budovat lepší svět, ale jen kritizovat ten současný, aniž by se zúčastnil procesu změny.

Tento typ antikapitalismu je tak spíše antimodel – vzdor vůči čemukoliv, co je spojeno s kapitalismem, ale bez konkrétních cílů. Je to reakce na neuspokojivý svět, která však nemá ambici ho zlepšit, pouze poukazuje na jeho nedostatky. Antikapitalismus antikapitalistů je především vzdor bez směru. Je to prázdný protest, který se zaměřuje na destrukci, ale nenabízí žádnou konstruktivní alternativu. Antikapitalista existuje ve světě, který kritizuje, ale zároveň ho neochotně přijímá a z něj těží. Místo opravdového boje za lepší systém je tento typ antikapitalismu spíše módním projevem, který nevede ke skutečné změně, ale zůstává v zajetí nekonečné kritiky.

Obrázek vygenerovaný uměl(eck)ou inteligencí DALL-E

Čtěte na podobné téma:

107. výročí narození filozofky Ayn Rand (2.2.2012)

„Atlas Shrugged“ od Ayn Rand – 2. nejinspirativnější kniha v USA (2.2.2012)

Nejoblíbenější statusy na facebookovém profilu Ayn Rand 1/2 (3.2.2012)

Nejoblíbenější statusy na facebookovém profilu Ayn Rand 2/2 (3.2.2012)

Lexikon Ayn Rand: Politizace odborů je ohrožením svobod jednotlivce (3.7.2012)