V kauze novináře a „Zemanova boxera“ prohráli sami novináři

Desetidenní, značně medializovaná kauza pěstní potyčky mezi novináři ve štábu prezidenta Miloše Zemana zřejmě definitivně skončila náhlou smrtí jednoho z aktérů. Dovolím si položit jednoduchou otázku: Bylo tohle všechno třeba?

Vždycky jsem si myslel, že lidé stejné či obdobné profese by měli stát při sobě, v dobrém i zlém. Svoje "špinavé prádlo" nebudou ve vlastním zájmu tahat na světlo, ale vyřídí si to mezi sebou. Alespoň to patřilo ke koloritům minulosti, ať už se jednalo o uznávané profesní cechy, spolky apod. Novináři a pracovníci v médiích dnes mají svůj syndikát, jenž podle mého názoru sehrál v celé záležitosti dost negativní roli, když demonstrativně a velmi promptně vyloučil ze svých řad "boxujícího" novináře Karla Slezáka, kterého ještě donedávna většina lidí neznala.

Celá kauza byla v počátku médii interpretována jako napadení novináře ochrankou Miloše Zemana, jenž právě slavil v pražském Top Hotelu sladké vítězství nad Jiřím Drahošem. Následně vyšlo najevo, že boxující agresor byl ve skutečnosti člen novinářské obce v důchodovém věku, vzezřením sice ještě ve formě, rozhodně ne však nějaká dvoumetrová mlátička v černých brýlích. Navíc v době jeho létajících pěstí už byl Miloš Zeman i se skutečnou ochrankou dávno pryč.

Kladu si otázku, proč si pánové novináři trapnou scénu (která také o něčem svědčí) nevyříkali mezi sebou, proč ji prostřednictvím video záběrů a fotografií vůbec tahali na světlo, aby pak následně veřejnost byla po několik dnů doslova krmena jejich neskutečnou ostudou?! Nesvědčí to celé o tragikomickém úpadku naší žurnalistiky? Nebo nás jen chtěli tímto zvláštním a nahodilým způsobem přesvědčit, že není novinář jako novinář? 

Kauza "Zemanova boxera" byla smutným a hlavně úplně zbytečným epilogem antizemanovské kampaně, která ještě tak nějak ze setrvačnosti dobíhala i po oznámení výsledků prezidentských voleb. Veřejnost byla "šokována" banálním incidentem ze zákulisí, ve kterém Zemanovy fanatické hordy napadly bezbranné novináře. Po deseti dnech můžeme jen konstatovat, že jediným poraženým celé kauzy je novinářská obec, obnažená vlastním přičiněním před znechucenou veřejností. Patří ji to.