Zkouším zhubnout podle Mačingové - V. díl - Mám za sebou 4 dny

Mám za sebou 4 dny první fáze stravování podle Antónie Mačingové. Prvotní nadšení pomalu opadá. Teď teprve přichází ta pravá zkouška mojí disciplíny a motivace. Nebo bude ještě hůř?

Zatímco první dva dny jsem se přímo cpala - jídla mi moc chutnala, určitě jsem se neomezovala, spíš naopak - tak včera a dnes už to tak žhavé nebylo.

V pondělí a v úterý jsem byla nadšená, jak moc mi chutná snídaně, která je v prvním týdnu každé ráno. V úterý jsem si dokonce udělala plnou mísu!! Ve středu a dnes (čtvrtek) jsem si udělala jen malou mističku. Neříkám, že to není dobrota - je to moc dobré, jen jsem ale nějaká taková bez nadšení.

Nechuť k jídlu

Nechuť pokračovala i u obědů (včera jsem měla řepný salát, dnes perkelt) a i u večeře (včera perkelt a dnes prokládaná cuketa). Opět opakuju, že i když jsem se hlavně bála, jak do sebe vše dostanu, tak kombinace koření a jiných dochucovadel je fakt "vymazlená". Pokrmy krásně voní, dovoluju si tvrdit, že musí chutnat i zarytým masožravcům. Tím jídlem to asi nebude. Nevím, co se děje. Na jídla se moc netěším. Dodržuju přesné dávkování, odstupy mezi jídly, svačinky také mám na milimetr :) podle knihy. Je tedy pravděpodobné, že až teď mému tělíčku došly nasyslené zásoby pečiva, sladkostí a začíná se bránit... Možná je celá ta strava moc jednostranná a lékař by mě od ní zrazoval? Hledala jsem na internetu, ale nikde jsem nenašla žádné odborné recenze. Ať už je to jak chce, tak každopádně jsem od mého posledního (oslavného) článku měla hrozné chutě na obyčejný rohlík nebo na krupicovou kašičku. Také jsem si představovala, jak by mi právě asi chutnaly povidlové buchtičky nebo opečené brambůrky. Haha, vše to nezdravé zdrobňuji, všimli jste si? Podvědomí po nich touží!! Věřím a doufám, že je to vše přirozené. Že se moje vnitřní já fyzicky i psychicky zbavuje své rozežranosti a potřebě pořád něco uzobávat. Přesto určité otazníky tam jsou. Nezničím si žaludek / játra / žlučník? Co když zrovna já jsem ta výjimka, pro kterou toto není? Neměla jsem si raději před celým tímhle zajít k obvodnímu doktorovi a poprosit ho o rozbor krve a pravidelný dozor? No jo, když já stejně důvěřuju ohledně svého těla jen sobě:) a to, co jsem načetla v knize, mi přišlo jako velmi rozumná metoda.

Jak reaguje tělo

Bolest hlavy přišla jen dnes, dalo by se říct, že už to není tak hrozné jako první dva dny. Dokonce jsem teď už nebyla odpoledne tak unavená. Co je mi ale nepříjemné jsou takové slabší vlny nevolnosti. Párkrát za den mě najednou začne divně bolet kolem žaludku, mám pocit, že je jako na vodě. Jsem děsný hypochondr a kdykoli se tělo projevuje jinak, než jsem zvyklá, jsem z toho nervózní. Ještě jsem si uvědomila, že se slaboulince ozývají ledviny. Mačingová říká, že první týden je běžné, že se ozvou orgány, které jsou oslabené. Snažím se to brát pozitivně, ale jak už jsem zmínila - jsem hypochondr a přeci jen určité pochyby tu jsou.

Co mi pomáhá

Nejvíc mi pomáhají tři věci:

1. Zkušenosti ostatních. Když mi dneska bylo divně (a zase jsem začala malinko panikařit), hledala jsem na netu nějaké názory odborníků nebo prostě jen obyčejných "Mačingo-kolegů" :) Jak jsem zmínila výše - žádné odborné recenze jsem nenašla, ale kdykoli jsem narazila na diskuzi, kde se toto téma probíralo, tak každý (!!) kdo to zkusil, tak si vychvaloval, kolik zhubl, jak měl super náladu a plno energie, a že kdyby zelenina nebyla tak drahá (zajímavá úvaha, mimochodem:), kdyby člověk nebyl líný, apod., tak že by do toho šli zase hned.

2. Víra a můj rozum. Když si proberu, co jsem jedla předtím (pečivo, sladkosti, pomazánky..), tak mi prostě můj rozum říká, že jídla, která v posledních čtyřech dnech jím, obsahují hodně vychvalovaných surovin - brokolici, červenou řepu, olivový olej, apod. A to mi nemůže uškodit. Jelikož nejsem ale vzdělaná ve výživě, tak se selsky uklidňuju tím, že pokud tento detox není pro mě vhodný, tak si alespoň ublížím něčím přírodním :) Drsné, já vím :) Věřím, že nic není náhoda. A fakt, že se ke mně tato metoda dostávala s čím dál tím silnější intenzitou je pro mě znamením, že ta zkušenost bude důležitá (ať už výsledek bude jakýkoli).

3. Tento blog. Musím přiznat, že ve chvílích, kdy si říkám něco jako "a mám já tohle za potřebí?", tak si uvědomím, jak strašně krásně mi je, když se sem "vykecám". I kdyby to dopadlo špatně, tak pořád to bude nějaká zkušenost, která někomu jinému může v něčem pomoci. Cítím to jako (a teď to trošku přeženu:) odkaz světu. Jako takový můj intimní boj, který je ale pod lupou. Jako kdybych na to nebyla sama. První čtyři díly tohoto mini-seriálu četlo přes tisíc lidí!!! Prostě všechno tohle je nové, a když si představím, že bych to vzdala a neměla o čem psát:), tak se mi nechce. Moc se těším, až se za 24 dní zvážím a změřím a ta snaha se zviditelní.