Krásně napsáno. Pravda. Život.

Oh, Jitko, děkuji:)

Jsou to složité vztahy. Měla jsem tchýni poměrně hodnou, trochu generál, ale nakonec jsme se naučily jedna druhou respektovat a měla jsem ji ráda, myslím si, že i ona mě. A podle mě babičky jsou trochu na rozmazlování. I když doma je zavedený nějaký režim, babička (většinou o prázdninách) vaří na přání a dělá co dětem na očích vidí. Děti za týden určitě nezvlčí. Fungovalo to u mých synů a funguje to dneska i u mých vnoučat ke spokojenosti všech.

Je to vždy výhra, když se podaří vztahy vybudovat alespoň trošku důstojně. A s tím, že babičky jsou na rozmazlování, souhlasím: "Vnoučata jsou odměna pro rodiče, kteří to všechno přežili" :)

Milá autorko, ještě chci ocenit jak přijímáte kritiku v diskuzi.

Milá autorko, pustila jste se do tématu, které je už samo o sobě ožehavé a navíc do toho zatáhla vlastní rodinu. Tady není možné být objektivní.

P.S. Mě osobně štve jak Růža, tak Janka. ;-)

Dobrý den, Jano, moc děkuji za Váš vzkaz. Rozhodla jsem se, že budu blogování brát jako způsob psychoterapie a musím říct, že mi to dost pomáhá. A jelikož co sto lidí, to sto chutí, tak je pro mě i zajímavé číst názory ostatních. Mějte se krásně:))

Jo.. Fakt nechápu. Co má s tématem společného, že teta Růženka nikdy nic nedostala zadarmo? Jako chápu, že máte tetu ráda, ale uvědomujete si, že by se Vám možná taky nelíbilo, kdyby si někdo myslel, že má právo Vám zasahovat do výchovy dětí? Upřímně řečeno, zdá se mi to jako relevantní argument, že je na synovi ještě mnoho práce. Na každém totiž je na mě, na Vás a nikdo není dokonalý rodič, není proto oprávněn se tak stavět ani k ostatním rodičům se svým vměšováním. Upřímně bych nejspíš taky naznačila takovému vměšovateli, atˇ nejdříve dotáhne do dokonalosti své záležitosti. Pak už se obávám, by energie na prudění nebyla.

Máte pravdu, to s tou tetou Růženkou je tam asi zbytečné, popř. málo vysvětlené. Chtěla jsem tím naznačit, že teta není nějaká rozmazlená panička, která potřebuje, aby vše bylo podle ní. Nemá ráda hádky a opravdu není takový ten typ ženy-generála. Ještě jednou Vám moc děkuji za to, že jste si našla chvilku mi sdělit, co si o tom všem myslíte. Mějte se:)

Můžete nějak logicky zdůvodnit následující implikaci? "Pokud si zvolím za manžela někoho, kdo potřebuje převychovat, musí snést i to, že někdo bude mluvit do výchovy mně." (omlouvám se, nezkopírovala jsem to -  píši po paměti). Proč by to musela snášet? Na to je nějaký zákon? Karma? Prostě, když to snášet nebude chtít, tak to snášet nebude ne? Nějak v tom nevidím logiku, protože z toho, že si někoho vyberete za mažela, nevyplývá, že musíte COKOLIV snášet (ani toho manžela NEMUSÍTE - můžete se rozvést). Tedˇ jdu dočíst.

Dobrý den, Vendulo, chci Vám moc poděkovat za Vaše postřehy. Jsem za ně moc vděčná. Hlavní myšlenka, kterou jsem chtěla v příspěvku rozvést je ta, že nemáme právo posuzovat, jak kdo potřebuje nebo nepotřebuje vychovat. Cokoli o druhých řekneme, je vizitka nás, ne toho člověka. Co je pro jednoho lakota, je pro druhého vážení si peněz, co jeden bere jako neúctu, druhý může považovat za upřímnost atd. Věřím v to, že co děláme, to se nám v dobrém i špatném vrací. Když někomu nezištně pomohu, někde se to vrátí zpátky. Když budu někoho pomlouvat, nějakým jiným způsobem "to" zakusím taky. Takže jestli mi někdo mluví do výchovy, je dost pravděpodobné, že někomu do něčeho mluvím také. Je to asi možná moc filozofické, ale já to kolem takhle vidím. Vtipné na tomto příběhu je, že se to kolečko krásně propojilo - moje tchýně mi mluví do výchovy děti, já jí mluvím do výchovy jejích dětí. Je to začarovaný kruh. Opravdu v to věřím.

Mnoho dnešních moderních maminek právě neumí své děti milovat bezvýhradnou láskou a proto páchají na jejich dušičkách škodu v zájmu kontaktního rodičovství. Uznávám ho, avšak stejně jako se pro každé dítě nehodí přísná výchova s vymezenými mantinely, pro jiné se nehodí výchova volná. A to je ten problém. Maminky se shlédly v trendu a ten šroubují na povahy svých dětí bez rozmyslu. Mám v rodině ukázku volné kontaktní výchovy u holčičky s hraniční poruchou osobnosti a to je teda fakt masakr. Chce to používat i rozum a ne slepě přebírat trendy.

Jano, i já sama na sobě cítím, že jsem přehlcena informacemi. V jednu chvíli se pějí ódy na něco, co se zase další den zatracuje. Chápu, že maminky to chtějí dělat jinak, že o všem víc přemýšlí, což je samozřejmě super, ale pořád tam musí být nějaký vlastní vstup. Je katastrofa, když temperamentní výbušný netrpělivý člověk chce zkusit hodinu něco domlouvat dítěti. To maličké musí cítit, že je to křeč. Moc by mě zajímalo, jak to u vás v rodině s tou holčičkou máte - co na ní platí? Když někomu ubližuje, třeba ho plácá, necháte si to líbit a nebo jí plácnete taky? Co u toho dělají její rodiče? Napomenou jí a nebo dělají, že to nevidí? A jsou rodiče v pohodě a nebo je na nich vidět, že se jim to vymklo z rukou? Promiňte, že jsem tak zvědavá..Ale ještě

neznám osobně nikoho, kdo by prošel jako dítě kontaktním rodičovstvím.

Ačkoliv s vámi v některých detailech spíše nesouhlasím, karma za celé to poctivé zamyšlení.

Jano, děkuji!

Hezký článek, už perex o těch duších je pravdivý...

Ajta ups, myslela jsem název článku ne perex