Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
ES

Napadá mne : V zajetí mysli

Už jsi dávno na svobodě, ještě cítíš sevření. Jsi otrokem svého zvyku, oběť svého myšlení. Vystupuješ ze zakletí, příběh už má jiný děj. Jenom Ty jsi pánem mysli, moc máš ty, ne čaroděj! :-)

0 0
možnosti
MK

Ahoj, napadlo mě - možná je to ale naivní - nebylo by řešením mít k dispozici nějakou "skládací" mobilní buňku, v podstatě jako stan, kam by si člověk ihned zalezl. A dát to někam ke zdi, když je to nutné... 

Jinak bych se teda chtěl zeptat, zda třeba auto funguje jako okamžité útočiště? Tmavá skla...

0 0
možnosti
Foto

Michaeli, asi se budete smát, ale když se někdy ponořím do světa fantazie a nechám realitu stranou, tak si přesně takovou budku představuju:) bylo by super, kdybych s sebou měla nějaké přenosné "svoje" místečko:) S autem je to lepší - mám řidičák a jezdím po okolí a díky této možnosti se můj život o sto procent zlepšil. Když je to ale cizí auto, tak pořád tam mám takový ten pocit strachu. Zajímavé je, že mi pozornost lidí nevadí - učím angličtinu a tak musím zvládnout upoutat pozornost velké skupiny lidí. Někdy si i říkám, jestli mě třeba někdo neproklel? :) Hlava ví, co ta panika znamená, vím také, že nikdy z toho nemůžu umřít, že to přejde, ale v ten moment to nejde aplikovat:(

0 0
možnosti
Foto

J71a78n 26N86e62t39o74p30i96l

23. 8. 2015 20:44

Docela Vás chápu. Nejsem sice agorafobik, ale zhruba 15 let jsem trpěl sociální fobií, při které jsem měl neustálý strach z toho, že mě někdo pozoruje, sleduje, směje se mi atd. atd. Jakoby každý, koho jsem potkal, byl zvědavý zrovna na mě a mé problémy:-). Což je samozřejmě hloupost. Gymnázium pro mě bylo peklo - nedovedl jsem si pořádně najít kamarády, koncentrovat se na učení, z toho plynuly špatné známky výtky rodičů a důsledkem skutečně bylo, že spolužáci se na mě asi koukali trochu skrz prsty a možná si i říkali: "No on moc chytrej není". Takže vlastně to, co nebylo a kvůli čemu jsem byl nervózní, jsem tou vlastní nervozitou sám vyvolal. Je to podobné jako když máte naprosto fungující banku a někdo přijde a řekne: "Ta banka je před krachem". V důsledku toho lidi začnou vybírat vklady, banka zkrachuje a ti lidi řeknou: "Vidíte, ten člověk měl pravdu". Ale na VŠ jsem se snažil udělat za tím černou čáru a díky racionální úvaze a jistě také díky tomu, že jsem byl o pár let starší, se mi podařilo "fungovat" na VŠ relativně normálně. Dostal jsem se z nejhoršího, ale nebylo to ono a tak jsem zašel k psychologovi. Někteří lidé se za to stydí, ale já na tom nic nevidím. Někdy jsou prostě, které člověk sám nedokáže zvládnout. A nakonec jsem se z toho dostal. Bylo by asi kacířské tvrdit, že úplně, ale okolí to nepozná a mě už to neomezuje. Pomohl mi nejen psycholog, ale i má vlastní sebekontrola. Snažím se vždy si všechno racionálně vysvětlit a na základě toho potom jednat. Udělal jsem si z toho vlastně takový trénink, že když je mi něco nepříjemné, tak to naopak udělám, abych si dokázal onu iracionalitu. Je to vlastně takový trénink a tím tréninkem člověk získává jakousi rutinu. Je to úplně stejné učení jako u učení čehokoliv jiného.

Takže ač ne agorafobik, nejste sama, kdo má či měl podobné problémy. Přeji hodně sil do dalších dní.

0 0
možnosti
DS

Blahopřeji, pane Netopile, ke zvládnutí či alespoň zmapování Vašeho problému. Vážím si každého, kdo zajde k příslušnému odborníkovi, problém pojmenuje a pracuje s ním adresně. Držím palce do dalšího počínáníR^

1 0
možnosti
MT

Dobrý den Berto, měl jsem příspěvek ve dvou diskuzích k hubnutí podle Mačingové. Popisoval jsem svou zkušenost s hubnutí založeném na nejnovějších vědeckých poznatcích s pomocí webové aplikace, která mne provádí všemi uskalimi. Na normální stravė bez hladovění, ztráty energie a dalších nepříjemných pocitu jsem v 58 letech na vaze jako ve 38, z 89 od začátku dubna do poloviny července 74 a rifle 34" v pase. Nyní jsem v udržovací fázi, po dovolene a stravování obědy v restaurací stále 74. Požádala jste mne a ještě někdo další o informace. Ale mám málo icek a v každé diskuzí mohu jen jednou. Tedy lepší bude 724478541 nebo tomisek@tomisek.com 

Zdraví Marek

0 0
možnosti
Foto

Marku, promiňte, ale já bych byla raději, kdyby se to objevilo tady, pokud s tím nemáte nějaký zásadní problém. Třeba se najde někdo další, kdo má zkušenost.

0 0
možnosti
MP

Rozumím vám a cítím s vámi. Tyto stavy jsou opravdu těžké, a pro ostatní nepochopitelné. Kdybych byla sama, nevím, jak bych to zvládala. Držím palce !!!!!!

2 0
možnosti
Foto

Mileno, děkuji za Vaše slova. Je to o neustálém boji, o permanentním překonávání sebe. Jeden týden zvládnu nákupy v nákupním centru, o týden později mám strach přejít od auta k budově. Také držím palce, ať už bojujete s čímkoli.

0 0
možnosti
PB

P77e35t56r 22B19ü67r80g94e39r

23. 8. 2015 12:14

Urazí Vás, když Vám sdělím, že jsem si z té spousty nakupených slov vůbec nic neodnesl, a většinově je ani nepochopil? Pokud ano, řekněte si třeba, že je to způsobeno mou mentální nedostatečností.

0 2
možnosti
Foto

Dobrý den, Petře. Vůbec mě to neurazí! Naopak - bylo by hrozně smutné, kdyby se v tom poznal každý! Ta nemoc, o které píši, je taková strašně špatně sdělitelná pro okolí. Pokud jste při čtení měl pocit, že to vůbec nechápete, tak jen dobře pro Vás. Závidím Vám to. A teď to vůbec nemyslím zle!

0 0
možnosti
HH

Moc zdařile a výstižně popsaný pohled z "druhého břehu" R^ Další příspěvky si určitě ráda přečtu. Co psychoterapie? O té se zatím nezmiňujete. Četla jsem i blogy o hubnutí, s výživou mám totiž taky cosi společného, vím ledacos i o "Světě zdraví", ale pokud by Vás zajímalo víc, tak raději e-mailem.

Helena

1 0
možnosti
Foto

Heleno, děkuji za podporu do dalšího psaní. O psychoterapii určitě jeden článek bude - mám zkušenost hlavně s kognitivně behaviorální terapií. Svět zdraví bude mít stánek na jedné akci, kam bych se v září (pokud moje rozháraná duše dá:) chtěla dostat. Za jakékoli recenze budu ráda, můj email je zazvorka.bertova zavináč seznam cz.

0 0
možnosti
VK

Budu se těšit na Vaše další blogy.

1 0
možnosti
DS

To je neuvěřitelné, Berti, ale vypadá to, že máme další společné téma. I já na sobě roky pozoruji něco, čemu říkám "klaustrofobie v megaprostorách a davu", ač tuším ,že jde o pidiprojev agorafobie. Nejhorší to bylo v období, kterému já říkám přelom starého a nového života, ale dodnes se vyhýbám nákupním centrům, nádražním halám, stadionům, výstavištím atp. Nevím, zda je to typické, ale snesitelnější je to, když tam nejsem sama a rozptýlím pozornost.

Ale z jiného soudku, dnes jsem se šla po uložení synka projít a začala cvičit, jako motivaci mám začít zase běhat. Nejde mi ani tak o kila, ale o můj pocit ze sebe samotné (a samozřejmě ve skrytu duše doufám, že u toho budu i lépe vypadat;-))

1 0
možnosti
Foto

Dášo, vážně?? Tak to mě moc mrzí:( Pro mě je taky lepší, když jsem tam s někým. A jak řešíte nákup oblečení? A co kultura? A s tím běháním - ty jo! Každá maminka, která při péči o děťátko zvládne i sportovat, si zaslouží obrovskou medaili!! :) A tak Vám ji pomyslně posílám:)

0 0
možnosti
  • Počet článků 40
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1413x
Považuji se hlavně za lidskou bytost, potom za ženu, dceru, sestru, kamarádku, kolegyni. Mám i další role - zákaznici, čtenářku, posluchačku, Evropanku, pacientku.. ale tyto role neberu jako svoje životní, jsou jen vedlejší:) Snažím se pochopit svět kolem mě i svět ve mně. Zjištuji, že je to sakra propojené:), a že se rozdíl mezi "venku" a "vevnitř" stírá. Rezignuji na to, že má vše nějakou univerzální logiku, že existuje spravedlnost, pravda. Já jsem jediná, kdo může nastavit, co PRO MĚ bude logické, spravedlivé a pravdivé. Zbytek je jedno. Bytostně toužím jen BÝT.