Stejnopohlavní páry nejsou vhodné pro výchovu dětí podle deklarace práv dítěte. Podle ní má každé dítě právo na otce a matku, tyto páry nesmí dostávat děti protože jim předem nastavují bezprávné podmínky.

Pamatuji, že za mého mládí se našel odrostlý chlapec, kterého vychovali vlci. Choval se jako vlk, protože převzal jednání tvorů, které pokládal za rodiče.

Myslím že dítě potřebuje hlavně milující rodiče a je jedno, jestli to bude hetero, nebo homo pár, hlavně když jim dá lásku a zázemí.

Vše, co vím o homosexualitě, ukazuje na to, že se jedná o vrozenou predispozici. Není mi jasné, jak někdo dojde k opačnému závěru, ale možná byste to mohl dopodrobna rozebrat v dalším blogu

Nejedná se o vrozenou predispozici, hypotéza s genovou vrozeností se nepotvrdila. Pouze mediální masáž a skrytá ideologie prosazuje tento pohled.

Pletete brambory a jahody a vychází Vám meloun. Pasáže o bohu nebo bozích vynechám, nejsem věřící a tyhle argumenty na mě neplatí.

"Opovrhování opačným pohlavím" - Nevzpomínám si, že bych někdy opačným pohlavím opovrhoval. Jen mě prostě nevzrušuje. Asi jako kdybyste filatelistu nutil zajímat se o vojenskou techniku a plamenně a vzrušeně mu vyprávěl o použité technice ve světových válkách. Nezaujme ho to.

"...že orientace pouze na jedno pohlaví..." - Patrně jste myslel na stejné pohlaví, ne? Takhle to fakt nedává smysl a vlastně jste napsal, že bisexuál by měl být každý.

Dítě má vzor ve svých rodičích? Ne nutně nevyhnutelně. Z pozorování mám za to, že dítě si bere za vzor lidi ze svého okolí, případně z televize. Po svém otci jsem takový, že svého manžela opečovávám, starám se o něj a miluju ho. Dokážeme se omluvit, pokud jeden z nás něco druhému provede. Běžná jsou slova "prosím a děkuji". Občas se pohádáme, ale problémy řešíme. Jenže zatímco můj táta má rád ženy, konkrétně moji mámu, tak já mám rád svého kluka. Proč jsem v tomto jiný? Dokážete mi vysvětlit, proč jsem gay zatímco můj bratr nikoliv? Vyrůstali jsme ve stejném prostředí, vychovávali nás stejní lidé, ovlivňovalo nás stejné okolí. Kam se ztratil ten Váš vybájený mužský a ženský vzor?

A teď se zamyslete - kolik rodičů je pro své děti vzorem? Jsou opravdu všichni lidé, kteří mohou mít děti, tyto děti i vychovávat? Opravdu všichni? Okamurovi rodiče doma vyvolali takovou atmosféru, že skončil kdesi v Mašťově. Co to je za mámu a tátu, kteří dopustí něco takového? Tomu říkáte správný mužský a ženský vzor?

Jelikož nemám důvod manžela podvádět nebo se s ním rozcházet, děti, které bychom adoptovali, dostanou od nás to samé, co nám dali naši rodiče. Lásku bez podmínek.

áha .. takže bróňa děla doma manželku ...

Kdo je vlastně vhodný pro výchovu dětí? Podle jakých kritérií?

Vy to nevite?

No preci car Vladimir Vladimirovic Putin.

Pokud jeste zadna kriteria nejsou, duma mu je odhlasuje.

Tohle opravdu musí být nějaká soutěž mezi zastánci "tradičního manželství" o největší koninu.

Takové články mohou klidně vznikat právě proto, aby účelově pokřivily obraz těchto zastánců "tradičního manželství", udělaly z nich zmatené tmáře (jímž se autor článku staví).

Je to osvědčené a účinné.

A co teprve statistika, že skoro 100% homosexualu se rodí z heterosexualniho styku...a drtivá většina z nich je vychovávána heteraky!!!

Já bych se hlavně vyhnula zevšeobecňování. Schopnosta a skutečná ochota vychovávat dítě totiž bude stejně individuální, jako u hereosexuálů. Jen bych se obávala stavu, kdy by příslušný homopár chtěl dítě jaksi na truc společnosti, tj. aby dokázal, že může, nebo třeba jako módní doplněk (což se může dít i u hetero). Dítě není věc, nelze je odložit, když se omrzí. A rozpadem vztahu trpí.

Současně bych ale nepředpokládala, že se budou homosexuální páry ve významné míře ucházet o děti z dětských domovů. Volných k adopci je tak jako tak málo. POkud budou chtít adoptovat dítě, tak nejspíš jinou cestou....

Je zajímavé, že většina lidí mluví o právech gayů a leseb, ale nikdo se neptá na práva dětí. Dítě není věc, je to cítící a vyvíjející se bytost, potřebující ke svému zdárnému vývoji jednak sociální kontakt s vrstevníky, jednak vzor mužského a ženského přístupu.

To prvé - víme, jak se bude vypořádávat s eventuálním posměváčstvím, ne-li šikanou vrstevníků a jestli to vůbec jeho psychika ustojí?

To druhé - ano, oba tyto vzory mnohdy chybí i v heterosexuální rodině. Tady ovšem nehrozí šikana typu "kdo je vlastně tvá matka", "kdo je vlastně tvůj otec?" Já osobně si dokážu živě představit to psychické hoře, kterému bude vystaveno myslím každé dítě homosexuálů v důsledku necitlivého okolí, notabene dětí, které (nejen) v tomto dokážou být velice tvrdé a nekompromisní.

Taky mi vadí, že je to pro děti jaksi o nich bez nich.