Bude stavět Rusko uprostřed Prahy špionážní základnu?

Rusko oznámilo, že chce v Praze Bubenči - v budově Pravoslavné církve - udělat rekonstrukci. Že by se jednalo o větší přestavbu: vznikla by 2 patra pod zemí a 4 nad zemí. Pozemek je českého státu a Rusku je dlouhodobě pronajatý.

Česká diplomacie i naše tajné služby mají oprávněné obavy, neboť stavba leží v sousedství několika ambasád, včetně americké. A případné odposlechy z Ruské strany představují veliké bezpečnostní riziko.

Na dotazy naší strany o upřesnění účelu a velikosti stavby Rusko tradičně mlčí, nebo mlží. Podobný případ řešila nedávno i Francie uprostřed Paříže.

Snad každému je jasné, co by v takovém případě, dělo-li by se toto na území Ruska – Rusko udělalo. S okamžitou platností by zrušilo pronájem, všechny vyvlastnilo ve prospěch Ruska, jako to nedávno udělali v místě, kde stojí Putinova luxusní rezidence.

Ale v Čechách, okupovaných desetiletí Ruskem, je vládní i bezpečnostní aparát státu stále ještě prolezlý velkým množstvím kolaborantů a přisluhovačů Ruska. A je jedno, jestli to dělají ze strachu o svá koryta, nebo jen chtějí mít víc moci… jako prezident a jeho rudá klika, bezmezně podléhajíce Rusku a skupina komunistů, kteří udělají cokoliv, aby se Rusku zavděčili a vrátili staré časy.

Ale všichni tito soudruzi zapomínají, že český národ, byť je malý, nikdy nerezignoval a vždy znovu povstal. A dílo Václava Havla „Moc bezmocných“ nám ukazuje, že největší síla je v rozhodnutí lidí, kteří odmítnou hrát s falešnými kartami, které rozdávají ti, kteří jsou momentálně u moci.

A že kdo se snaží pravdivě informovat ostatní, jeho příspěvky jsou buď vymazány, nebo označeny jako dezinformace?

Ale že nejde vymazat pravdu, že v množství lidí odhodlaných změnit věci k lepšímu, je nesmírná síla, kterou neustály ani jiné autoritářské režimy, disponujíce policií a armádou?

Dějiny se stále opakují, řada rádoby velkých a mocných říší: Řím, Německo a nyní i Rusko a jejich vládci, kteří se nechávají doživotně pasovat svými věrnými na posty králů nebo presidentů – na ně si nikdo za pár let nevzpomene. A když, tak s hořkou příchutí v ústech… jak věznili nebo odstranili své odpůrce… a před světem se tvářili jako lidumilové…

Ale na Václava Havla, vězněného a ponižovaného pro svůj postoj k soudruhům a na bezpráví lidé vzpomínají a budou vzpomínat po staletí, neboť vlastním příkladem dal naději a víru, že pokud ´bezmocní´ chtějí, vše mohou změnit.