Dík za vzpomínku! Pro každého, kdo má úctu k Listopadu, svobodě a demokracii, má úctu i k Václavu Havlovi. Bohužel, příliš mnoho z nás bylo svedeno komunisty okamurovci a babišovci k nadávkám na jednoho z nejvýznamnějších lidí našeho národa!

Mnozí z nás se zase nechali zmanipulovat médii, jako svého času si mnozí idealizovali Juldu Fuldu.

Pamatuju - demonstrace před listopadem 89, kam jsem občas šel, a taky slavnou na Václaváku. Bylo to super, nadšení, naděje, pak přišel Čalfa (údiv) a Klaus, boj o přežití. Ten vlastně v kapitalistickém systému víceméně trvá. I když jsou lidi, kteří jsou schopni nic nedělat řadu let. Živí je milující ženské. Narozdíl od autora blogu si ale myslím, že náš další revoluce havlovského typu nečeká a nečeká nás vůbec žádná revoluce. Lidi si zvykli na demo-kracii, vládu většiny, že to bude všeobecně dlouhodobě na prd. Ž se s tím víceméně nic nenadělá. Miliardáři budou bohatnout a chudáci chudnout...Největší demo-vzmach, který ted národ provedl, bylo vítězství ODS a spol. Kyvadlo se vrací. Po 4 letech se pravděpodobně vrátí nacionalistické křídlo.

Nacionální socialismus Tomia Okamury bych nevzýval! Připomíná mi nacionální socialismus Adolfa Hitlera! Ani bych komunistickým stylem nestrašil lidi! Demokracie je primárně vláda lidu! Vláda většiny je poněkud zavádějící, i když je to svým způsobem pravda!

Novou revoluci nepotřebujeme! Jen si musíme svoji svobodu a demokracii uhájit proti postkomunistickým oligarchům a papalášům!

Já si ještě dumlal palec u nohy když vy jste hrdinně stál v davu. Já už si náš národ pamatuji jen jako bandu stěžovatelů na všechno.

Jestli to bylo i drive tak, nevim. Ale rozhodne od Bile Horytomu bylo tak a je az do dneska.

Napsal jste to hezky, ale já mám dost často dojem, že Václava Havla jsme si ještě nezasloužili a že jsme si jako národ zasloužili spíš ty komunisty. Poslední volby sice můj pesimismus v tomto směru trochu snížili, ale jenom trochu. Uvidíme. Vám samozřejmě karma.

Neztrácejte naději! První zápas s postkomunistickými oligarchy a papaláši jsme zatím vyhráli! Teď v tom zápase musíme pokračovat! Bude to boj nerovný, ale úspěšný!

Autore, ael o statečnost jste se měl pokusit už dříve, třeba v Palachovém týdnu na začátku roku 1989.

Také vzpomínám a jsem občas ještě hrd, jak jsem pár dnů po svých devátých narozkách odhodil doma školní brašnu a vyrážel s tehdy ještě zapůjčenými klíčky na náměstíčka a rynky našeho městečka, kde jsem ve zmrzlých prstících jimi neúnavně a obětavě cinkal a svým vysokým dětským hláskem vyvolával odposlechnutá úderná hesla.

A když jsem se pak celý promrzlý vrátil domů, čekalo mne další úsilí, když jsem přemlouval svého tatíka, který byl pokladníkem ZO stranické organizace v jejich závodě aby odstoupil. A zacházel jsem až tak daleko, že jsem vyhrožoval, že než bych vyrůstal v takové rodině, tak odejdu a požádám o přijetí v blízkém Dětském domově.

Ale tatík na mé výzvy nedbal a neustále mi vysvětloval, že až dospěji všechny věci pochopím a všechno toto se přežene budu mu jednou vděčný až mi také podobně jako otec, můj děd, i on díky své funkci zajistí v jejich závodě nějaké to šikovné místečko, kde se nenadřu. Neboť takto to zajistil i jemu jeho tatík, můj děd, který byl zakládajícím členem tamní ZO KSČ.

Naštěstí doba pokročila a tatík pochopil. A manifestačně ze strany vystoupil, aby později se spoluvystoupivšími spolusoudruhy z jejich ZO KSČ závod úspěšně zprivatizovali a později pak jak se stalo tradicí tehdejších devadesátých let také oni tento zprivatizovaný závod ještě úspěšněji vytunelovali a téměř ke krachu přivedli.

Nicméně díky předchozím známostem a díky nově nastoupivším funkcionářům, kteří také včas a šikovně převlékli kabátky se jim podařilo jejich tehdy už skutečně "vlastní" závod opět šikovně a navíc výhodně prodat zahraničnímu zájemci.

A díky tomu a vlastně i mé zásluze je naše rodina i přes současnou inflační situaci snad dostatečně zajištěna i pro další generaci.

Tuhle trapárnu čtu od vás asi už popáté. Ve svých úzkých mentálních mantinelech ji zřejmě máte pečlivě uloženou a zálohovanou a při neschopnosti vymyslet cokoliv jiného ji používáte stále dokola.

Ano, tenkrát jsme měli velikou šanci oprášit lesk značky Made in Czechoslovakia.

Po 40 letech se těžko něco oprašuje. Musí se to zrekonstruovat.

Karma.