Vzpamatujte se, soudruzi!

Když šli loni voliči k urnám, měli už plné zuby politických tanečků posledních 20 let, kdy se takzvané demokratické strany staly jen rychlým, nebo pomalejším výtahem k moci, a potažmo ke zdrojům peněz. Že tyto zdroje peněz nejvíce vyčerpaly korunky právě od těch nejméně majetných a nemajetných je jen ďábelským stigmatem doby.

Sociální inženýring se vjebal lidem do hlavy tak, že to pokládají za nejen správné, ale i za spravedlivé. Skoro to připomíná pořekadlo o sousedově koze: „Nevadí mi, že mi chcípla, hlavně ať taky chcípne všem ostatním“.

Destrukce ekonomického potenciálu, za kterou jsou odpovědny všechny minulé vlády, lhostejno, zda takzvaně levicové, nebo tzv. pravicové, způsobily, že potenciál pracovitých lidí požraly (nejen) přerozdělovacím mechanismem do té míry, že nikdo soudný už dnes skoro neriskuje odpovědnost za svůj život, ale raději se nechá mechanismem státního přerozdělování kojit až do úplného orgasmu. Z cizího krev neteče.

Obdobně to můžeme vidět u Lékařského Odborového Klubu. Zběsilá touha po cizích penězích a majetcích je srovnatelná snad jen s rokem 1948. Kde zůstala etika lékařského povolání? Vůbec mi nevadí, když mi soukromý lékař oznámí, že jeho práce stojí 80 tisíc, já se podívám do peněženky a vidím, že si tuto službu dovolit nemohu – stejně, jako když soukromému lékaři vypočtu, že moje ručně vyrobená vitráž stojí 80 tisíc a on si ji dovolit nemůže.

Lékařský Odborový Klub pánů Engela a Kubka je sprostou nátlakovou organizací státních zaměstnanců, pokud mě paměť neklame, která chce přemrštěné příjmy za podprůměrnou práci a ještě z rozpočtových peněz, bez ohledu, kdo to zaplatí. A vězte, že nejchudší to zaplatí nejvyšším procentem.

Z lékařské fakulty nevyjdou jen samí Dr. Pirkové a Dr. Hirschové. Vyjdou z nich i podprůměrní lékaři na úrovni doktora Cvacha (a promiťe mi, pane Vinkláři). A ti chtějí také německé mzdy??? Jakým právem? Tátu mi nechali umřít, protože nepoznali, že má rakovinu a doporučili mu mazat si záda Ketazolem. Každý pekař, řezník, instalatér by chtěl mít německé mzdy. Ale pracuje v jiném ekonomickém prostředí. A ví, že se může roztahovat jen do délky své postele, což už vystihlo jedno prastaré přísloví.

Pane Engele a Kubku: jděte se bodnout, nebo vyskočte sami do Jeleního příkopu, než Vám to násilím udělají jiní. Sprosté požadavky většinou vynesou jen sprostou reakci.

Docela rozumím argumentu pana Petra Pokorného: nechcete nás za těchto mzdových podmínek léčit, no co se dá dělat. My Vás za těchto podmínek zase nemusíme živit. A až si budete, páni takélékaři, kupovat rohlík za 48 korun a bůček Vás bude stát 680 korun, nebo Vám ho vůbec nikdo neprodá, pak si možná všimnete, že vyděračství netrestá jen zákon, ale hlavně společnost, společnost, ze které jste se sami vytřadili jako nadlidé zahrávající si se strachem lidí.

Tak se bojte také. Podlidé Vám nemusí dát nažrat.