Všechno směřuje k plaňkové době

Tím termínem míním, že lidé vytrhají plaňky z plotů i se všemi rezavými hřebíky a s nimi v ruce se začnou mstít za léta působená příkoří. A velmi pravděpodobně budou těmi plaňkami slepě mlátit viníky i nevinné.

Potkan zahnaný do kouta také nerozlišuje, kdo je viník a kdo je náhodně se vyskytující tvor. Skáče do nečekané výše a pokouše každého.

Tam jsme to dopracovali.

Místo demokracie demokratura, místo práva právní zvůle i s finančně nenasytnými exekutory, místo odpovědných zákonodárců jen tlupa politických podržtašků a místo vlády sbor taškářů, kterému se už hlasitě směje drtivá většina občanů. O presidentovi – s výjimkou několika uhranutých jedinců – lid smýšlí podobně.

Volební mechanismus nejen, že podzákonnými opatřeními brání vstupu jakéhokoliv jiného politického subjektu na scénu (jak to, že Ústavní soud ještě nevyřkl, že omezovat politickou soutěž nějakou pětiprocentní klauzulí je protiústavní?)

Ústava říká jasně v článku 5: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“

Protože soudní, výkonný i zákonodárný pilíř moci obsluhují komunisté, exkomunisté, nebo kryptokomunisté, nemůžeme se hnout z místa.

Ta plaňková doba měla přijít už před dvaadvaceti lety.

Žádné odborové stávky, žádné šaškující vlády, žádné zákony proti ústavním principům.

Je mi z tohoto státu blivno.