Vražda na tyranu není zločinem

Citát vypůjčený z úst Františka Smolíka z filmu Vyšší princip nepasuje dobře jen na období Heydrichiády, ale platí v obecnějším měřítku.

Jakákoliv přirozená společnost je tvořena jedinci, kteří zcela dobrovolně akceptují sadu pravidel této společnosti, nebo nemohou být její součástí. Pak musí být nutně z této společnosti vyděleni.

Mějme například prostou elementární vesnici, kde je ustanoven nějaký náčelník s přirozenou autoritou, který v konečné instanci rozhoduje o zásadních otázkách této vesnice, který vyniká buď silou, statečností, moudrostí, či jinou výjimečnou vlastností.

V takovéto vesnici zpravidla existuje nějaká uznávaná skupina stařešinů, či rada moudrých, která zvažuje na základě své životní moudrosti a zděděných zkušeností klady a zápory jakékoliv problematické situace, která na vesnici, nebo kmen dolehne.

Rada moudrých nemá rozhodovací pravomoc, pouze hlas moudrosti, hlas poradní. Pokud náčelník opakovaně selhává v zásadních rozhodnutích, nebo je zpychlý svojí mocí, nebo nenaslouchá dostatečně poradním hlasům, je buď zevnitř spolku smeten, a nahrazen jiným, nebo padne v nějakém nemoudrém, předem prohraném boji s vnějším nepřítelem.

A samozřejmě má tato vesnice kromě sběračů, lovců a bojovníků řadu různých skupin důležitých vnitřních služeb. Někteří žvýkáním vydělávají kože na ošacení, jiní je šijí, jiná skupina se stará o výrobu a vylepšování loveckých a obranných nástrojů. Avšak každý z těchto jedinců je důležitý pro chod takovéhoto společenství a naopak spolek nestrpí ve svém středu jedince, který se šatí a živí na úkor ostatních a přitom nevykonává ani jednu z volitelných společensky přínosných rolí. Takového ze společnosti vykáže za hranice vesnice.

Samozřejmě jistá privilegia a jistou výjimku požívají děti a starci. Důvodem je, že mladí nemají ještě tolik schopností, sil a znalostí, aby mohli být společensky prospěšní a staří již mají za sebou zenit své přínosnosti, kterou vykonávali v minulosti a rod, vesnice, kmen si váží toho, co udělali, dokud byli silní a prospěšní. Nyní je kmen živí na svůj úkor, protože to považuje za svoji povinnost, za svoji úctu k jejich minulým výkonům, šedinám, slabým rukám a vděku za své životy.

– Mimochodem, všimli jste si, že v domovech důchodců například téměř neexistují přestárlí Romové? –

Civilizačním vývojem jsme se paradoxně sami stali barbary. Těmi necivilizovanými barbary sice vnitřně opovrhujeme, ale chováme se hůře, než oni. Přestali jsme si vážit přirozených hodnotových stupnic a upjali jsme se k morálně pokřivené stupnici okamžitého prospěchu, konzumu a falešné prestiže, většího auta, dražší televize, ústřicím, kaviáru, drahým oblekům, zatímco zbytek vesnice dře bídu a večeří jen tyče, na kterých před pár lety byly nad ohněm opékány antilopy.

Takzvaná civilizace, demokracie a domnění, že jsme lepší, než jiní, z nás udělala dvě horší skupiny: skupinu šamanů, která zastrašuje zbytek vesnice, že pokud nebudou mlčet a pracovat, sežere je kouzlo Wúdú a ty, kteří se kouzla bojí a než by se abstraktním kouzlem nechali sežrat, raději drží hubu, loví antilopy, které „dobrovolně“ šamanu přenechají, jen aby obdrželi slib, že dnes ještě na ně Wúdú nebude vypuštěno. A zítra? Třikrát tolik antilop a slon navíc. A pozítří?