Vážený pane ministře, pane MUDr. Hegere

Docela přesně si vzpomínám na Vaše slova, jak Vás v noci vyrušil telefonát rodícího se ministerského předsedy, zdali byste nebyl ochoten vykonávat místo své lékařské profese daleko odpovědnější úlohu ministra.

Apeluji tedy na Vás, pane ministře, doktore:

Jestliže jste dosud, jako lékař, byl zodpovědný jen za své osobní lékařské výkony vůči konkrétním jednotlivcům, nyní stojíte před dilematem. Víte, podobně jako jiní občané, že odměna státních lékařů za jejich práci není v porovnání s jinými profesemi nikterak oslnivá. Ale nikdo a nic nebránilo a nebrání kterémukoliv lékaři vytvořit si soukromou praxi, kde převezme veškerou ekonomickou odpovědnost na sebe, za své hospodářské, ale i lékařské výsledky.

Nátlak Lékařského Odborového Klubu (plus nestydatá reklamní kampaň – our exodus is your death) je vyděračstvím nejtěžšího kalibru, kdy jsou proti přirozenosti náklady na tyto služby bez ohledu na kvalitu plošně ponechány na široké veřejnosti, ale zodpovědnost za ně a jejich praktické výsledky nejsou ani kontrolovatelné, ani objektivně měřitelné.

Nenechte se zmanipulovat a vydírat odborovou organizací státních zaměstnanců. Státní zaměstnanci totiž vůbec nemají právo takovou anachronickou věc, jako jsou socialistické odbory, vůbec mít a vydírat jí zbytek společnosti.

Abych zvýraznil tu absurditu, použiji citát z Járy Cimrmana: „…na sjezdu odborů amerických milionářů…“ – to je přeci naprosto stejný nesmysl.

Zkuste si vzpomenout, že podobnou nátlakovou akci přichystala americká odborová organizace leteckých dispečerů PATCO v roce 1981. President Ronald Reagan ji ihned označil za „nebezpečí pro národní bezpečnost“ a nařídil dispečerům okamžitě nastoupit zpět do práce bez vydírání a podmínek. Ti, kteří to neudělali, byli ihned, bez milosti propuštěni, bez ohledu na jejich rodiny, bez ohledu na jejich hypotéky, na jejich situaci. Na jejich místa nastoupili presidentským nařízením vojenští dispečeři a národní bezpečnost zůstala stabilní. A ti dispečeři, kterým se zachělo vydírat společnost, měli veliký problém se znovu vrátit do své profese. Umožnil jim to až socialista Clinton v roce 1993.

V podobné situaci se nacházíte dnes Vy, pane ministře. Snad jste se tolerantně pokusil vynalézt kompromisní řešení. Nabídl jste jakýsi smír ale ihned LOK ultimativně vygradoval své požadavky: sestrám nic, jen nám, lékaři zpět na jejich pozice, bez ohledu na výpovědi. Nenechte se vydírat! I Vy máte k dispozici vojenské lékaře a případný kolaps zdravotnictví jimi můžete pokrýt.

Víte, pane ministře, že vyděračům a únoscům se nesmí nikdy ustoupit? Jinak své požadavky budou stále zvyšovat a nakonec stejně svoji oběťi zabijí? Zeptejte se policejního ředitele.

Vážený pane ministře.

Rozdíl mezi politikem a státníkem spočívá v tom, že politik se jen snaží zůstat u vesla a má moc si to prosadit. Státník má vize a má moc je prosazovat. Vaším dilematem v této chvíli je, jestli jste státník, nebo politik.

Pokud nyní přistoupíte i jen na jediný maličký kompromis, rozpoutáte občanskou válku. Po státních lékařích budou chtít více státní hasiči, státní celníci, státní sestřičky, státní policie, státní úředníci a kdoví, kdo ještě. Lidé už nemají z čeho tu parádu platit. Prosím Vás, pane ministře, nedělejte to!

PS: Socialistické zdravotnictví vyžaduje, a vyžadovat nadále bude, socialistické metody. Socialistické zravotnictví mělo již 20 let mít svůj pomník na Olšanských hřbitovech.

Post scriptum ze 14. února: jestli jsem to neříkal! Hasiči a policajti už se připravují na hromadné výpovědi!