Takový výkřik do tmy

Politici se bojí o své osobní živůtky - a ostatně také mají proč. A moc dobře to vědí.

Johann Georg Graselgoogle.com

Ta fascinující perverze spočívá v tom, že si své ochranky nechávají násilnými krádežmi (daněmi) platit právě těmi, před kterými se potřebují chránit, těmi, kteří by jim po krku rádi skočili, nebo jim alespoň řádně nabančili čumu.

To je úžasný fenomén: Jakoby pověstný Johann Georg Grasel, či podobný lapka a darebák a vrah směl okrást kohokoliv zcela legálně a právem, pokud lup půjde na bambitky, náboje, koně, postroje, ošacení a obživu jeho lupičské gardy a jeho samotného.

Trestné bude až to, co bude uloupeno nad rámec těchto výdajů. (Ovšem už ani toto v současných státech neplatí.)

Tady stát loupí a rabuje naprosto bezostyšně až za všechny humánní a etické meze.

Pak se ovšem nevyhneme závěru, že stát přestal být humánní.

Co s takovým státem, který potřebuje nezbytně ke své vlastní ochraně a obraně svých představitelů před vlastním lidem ochranky?

Ale to už tu přeci bylo. Pocítili jsme to tvrdě nejen 17. listopadu na Národní třídě. Moc bušila své občany skrze své žoldnéře za státní, ukradené peníze. Pořád je to stejné. Nic jsme se nepoučili z chyb minulosti, budeme je nuceni zopakovat znova.

Je mi to strašně líto.