Sociální deviace, narcisismus a MUDr. Rath

Tvrdívá se, že politická pravice nemá sociální cítění; naopak. Řízením okolností jsem se ocitl, jako nezúčastněná osoba, přednášky o řízení organizací, timemanagementu, asertivitě a dalších „soft" dovednostech. Ačkoliv jsem měl v úmyslu zabývat se hlavně svojí prací, nezřídka jsem se zaposlouchal do výkladu přednášejícího. Mimo jiných zajímavých oblastí vznikla i otázka, proč se na naší (nejen) politické scéně dostávají na vrcholné pozice osoby s evidentně psychickými poruchami, snad přímo s klinickými symptomy.

Z diskuse mj. vyplynulo, že chování a osobnost, např. Dr. Ratha, je typickým projevem sociální neinteligence. Což je v přímém paradoxu k proklamovaným „sociálním cílům" České Strany Sociálně Demokratické.

Tématem původní otázky bylo to, že člověk se sociální inteligencí ve vedoucí funkci, nikdy nedožene protistranu, podřízeného, nebo konkurenta, k totální destrukci osobnosti a ponížení. Že se nikdy nedopustí toho, aby člověka roznesl na kopytech, totálně ho zdevastoval a dehonestoval, až za hranici úcty člověka sebe k samému.

Jestliže vyvstane situace, kdy je třeba jiného člověka „sprdnout", existuje mez, kdy účelu bylo dosaženo, ale nebyla dotčena jeho osobnost. Chyba byla pojmenována, výtka vyřčena. Jestliže postižená osoba ustoupí „do krytu", sociálně inteligentní člověk pochopí, že vše, co mělo být řečeno, už bylo. A trapnou epizodu ukončí. Není třeba dovádět na jeho pomyslném hrobě, likvidovat absolutně vše, co tento člověk vytvořil, včetně jeho, až do desátého kolena.

Sociálně inteligentní člověk vycítí, kdy druhá strana ustoupí do defenzivy a věc nechá být.

Sociální negramota se kochá potěšením, (nad sebou), že z dotyčného udělal jen špinavou rohožku před svým bytem. Sociálně cítící člověk vždy ustoupí po dosažení účelu, nebo v okamžiku, kdy si uvědomí, že již nejde o konstruktivní kritiku, ale pomstu.

Asociál typu pana Ratha tuto mez prostě nezná z přirozenosti. Jeho ego je středobodem všehomíra, zabije a sestřelí naprosto každého, kdo mu stojí ve slunci. A ani z toho nemá špatné svědomí. Proto se, podobně jako on, do vrcholných funkcí dostávají lidé, kteří jsou„schopní", tedy rozuměj, schopní všeho...

(Čech tomu rozumí.)

Jsem-li nucen vyjádřit svoji nevůli komukoliv, kdo nedělá to, co by měl, mám ráno obyčejně hloupý pocit, že jsem tomu člověku ublížil víc, než bylo nutné, nebo vůbec, že jsem jej musel začít jakkoliv vymezovat.

Dr. Rathovi je tento pocit dočista cizí. Jeho jediným cílem je Dr. Rath, jeho jediným smyslem je Dr. Rath. Jde nahoru a zabíjí, sestřeluje, každého, kdo mu v cestě stojí, (a pan Paroubek to dobře ví, protože jen zneužil rétorických schopností a momentální popularity charismatu pana doktora). Až mu pan doktor naplní jeho egoisticko-politický cíl, kopne jej do řiti a ještě se na jeho mrtvole projede.

Lidičky, vy, co jste jej, Ratha, volili, Vám to nedošlo? Kdyby se vrátil Hitler, pan doktor by si klidně oblékl hnědou košili. Ksakru, jemu je to jedno! Vystřídal ODS za ČSSD a až bude jiný výtah k moci, použije jej zase. Anebo jste jen stádem, které jde za silnou osobností? (A to pan doktor jistě je, o tom není pochyby.) Ale to byl i jistý Josif Vissarionovič Džugašvilli, řečený ocelový.

Nebo Vám jenom konvenuje to, že je proti všemu? Ale to byl svého času i jakýsi Miroslav Sládek. Svého času. Zaplaťbůh.

A možná symbolický záhlavec pana Dr. Macka, byť se leckomus nemusel líbit, nejen, že byl namístě, ale možná, že taková pěkná česká facka by doktoru Rathovi vrátila zrak. Ale spíše asi ne. Jemu je to totiž šumaputna.