Sčítání ovcí podruhé

Kolega František Matějka ve svém posledním článku zmínil a detailně popsal, jak Stát nad námi vykonává teror sprostým vydáním zákona o povinném sečtení mnoha informací, které nepotřebuje vědět vůbec k ničemu, snad kromě obchodu s informacemi. Stát sice verbálně slibuje, že osobní data budou od souboru statistických dat oddělena, ale já mu to prostě nevěřím.

Jsem plně přesvědčen, že osobní data a „statistické informace“ zůstanou někde v nějaké databázi pěkně pohromadě a vykecáme na sebe osobně úplně všechno.

Protože se mi to ošklivě nelíbí, nabádám, podobně jako František Matějka, k ignorování tohoto státního pokusu mít nás všechny pod stále větší kontrolou. Metody jak se legálně bránit jsou popsány v originálním článku. Plně se s nimi ztotožňuji a plně stojím za tím, že stát už překročil všechny etické meze.

Jako první projevme svoji nevůli s takovýmito metodami nikoliv volbami, ale občanskou neposlušností. Jako druhé pak odmítněme jakoukoliv nadřazenost Státu nad občany. My jsme plátci Státu a my určujeme, co za ty peníze obdržíme. Tyto statistiky žádný z běžných lidí nepotřebuje. Pak jsou to ale zbytečné, drahé a svévolné výkony. A netřeba tyto informace sdělovat komukoliv jinému, dokonce ani obecné veřejnosti – jde zde jen o eskalaci nenávisti, že někdo má o 28 ledniček více, než Vy, že máte jen blbou panelákovou koupelnu pro celou rodinu, zatímco jiní mají 3,2 koupelny pro každého člena domácnosti. To, že má někdo 68 praček a 97 televizních přijímačů je jeho soukromá věc.

Plně se svým jménem přihlašuji k rebelii proti tomuto nesmyslu a vědomě vyzývám k udání mé osoby, jako rebelanta, štváče a apriorního odpůrce. Svým jménem vyzývám: bojkotujte sčítání vašich soukromých věcí, neboť Státu do nich nic není.

Vyslovil jsem svůj názor a Ústava mi toto právo zaručuje. Stát spíše nikoliv. Asi proto, že Stát se cítí poněkud býti nad Ústavou.