Rozpory Bible (II)

Právě vědomí neobhajitelných údajů v Bibli vedlo k tomu, že se „věřící vědci“ pokoušeli doložit Bibli i za cenu lží a podvodů. A církev se je pokoušela a pokouší zahalit do toho, že jsou to obraznosti a symboliky. Jasně. Když něco nedokážeme vysvětlit, zahalme to do roušky tajemství. A věřící, věřte.

Biblická archeologie

Bibličtí archeologové na počátku 19. stol. tento obor zcela zdiskreditovali tím, že se snažili svými nálezy doložit události popsané v Bibli a vše, co se do tohoto rámce nevešlo, prostě ignorovali, nebo přímo zatajili.

Některé zdroje uvádějí, že až třetina nálezů z biblické doby může být nepravá. Jednalo se často o úmyslné podvrhy (např. 2002 – nález urny s ostatky údajného Ježíšova bratra Jakuba; sami Izraelci ji nakonec označili za falsum). Obdobně lze vnímat např. tzv. Turínské plátno.

Dnes se archeologie zaměřuje spíše na důvody, proč byly ty, či ony mýty do Bible vůbec začleněny.

Našeho letopočtu…

Podle židovské tradice se kalendář počítá od okamžiku „stvoření světa“ (podle tóry 3761 až 3760 př. n. l.). Samozřejmě datum stvoření světa je zcela absurdní číslo, protože řada vykopávek je jednoznačně určena před toto datum. Leda by Bůh, když tvořil zemi a další náležitosti, vygeneroval i prehistorické objekty, aby se archeologové měli čemu divit. I den je podle židovské tradice chápán jinak: den začíná po západu slunce a končí druhým slunka západem.

Židovský kalendář využívá podobného mechanismu, jako mayský – roky počítá podle slunečního cyklu ale měsíce podle lunárního. Vzniklý rozdíl (11 dní) dorovnává jednou za 3-4 roky 13. měsícem (Adar II.).

Aby byl v kalendářních datech opravdu parádní zmatek, zavádí Julius Caesar v roce 46 př. Kr. (?), 708 let (?) od založení Říma (Řím byl založen 21. dubna roku 753 př. n. l.), tzv. juliánský kalendář opírající se o počátky vlád významných panovníků říše Římské. Juliánský kalendář však obsahoval zásadní chybu: tropický rok netrvá přesně 365,25 dne, ale 365,24220 dne, což způsobilo nepřesnost, která znamenala, že se juliánský kalendář oproti realitě opožďoval za 133-134 let o celý jeden den. Jeho výhodou však byla jakási periodicita.

Toto dvojné datování se udrželo až do roku 532, kdy se na návrh opata Dionysia Exiguua přešlo na počítání podle roku narození Ježíše Krista. Opat provedl výpočty ve kterých se však dopustil chyby, takže se počátek našeho letopočtu s rokem narození Krista nepochybně neshoduje. Navíc vznikla paradoxní chyba: astronomie – logicky – počítá rok nula jako celý rok, zatímco „obyčejné“ počítání pojalo rok nula jako pouhý okamžik. (Tehdejší matematika ještě s nulou neuměla zacházet – neznala ji. Počítala -1 a hned poté +1.) Z téhož důvodu se rozchází i konec století (tisíciletí) podle kalendáře astronomického (konec 2. tisíciletí 31. 12. 1999) a podle kalendáře obecného (konec 2. tisíciletí 31. 12. 2000). Takže nám setrvává otázka: Narodil se Ježíš v roce -1, 0, nebo +1 a nebo úplně někdy jindy, pokud vůbec.

Až v roce 1582 zavádí papež Řehoř tzv. gregoriánský kalendář. České země k němu přistupují o 2 roky později, ale například Pravoslavná církev jej odmítá (Dokument Sigillion) a setrvává v Juliánském kalendáři až do 20. století. I proto se vlastně říjnová revoluce v Rusku odehrála až v listopadu.

Hovořím-li v těchto textech o „církvi“, mám tím na mysli hlavně církev římskokatolickou.

Nejen vinou zmatení kalendářů můžeme dnes úspěšně pochybovat o tom, že žijeme v roce 2012 po Kr.