Registrační pokladny

Trápí mě dlouhodobě ještě jedna věc. Majitelé restaurací a různých podobných zařízení se průběžně vybavili různými interními elektronickými systémy kontroly prodeje. Z části byly tyto registrační pokladny vynuceny státem, zčásti byly tyto ekonomické systémy přijaty dobrovolně. Zpochybnil bych ten mechanismus z obou stran, ačkoliv jsem autorem jednoho z těchto systémů.

Obtížně si dnes například představit potravinářský, či jiný obchod, který by nevedl průkaznou evidenci tržeb právě skrze registrační pokladny. Konců konec, stvrzenku za směnu peněz za zboží převážně vyžadujeme.

Z tohoto pravidla jsou ovšem výjimky. Například trhovci, kteří Vám žádný doklad nikdy nevydají a pokud ano, paré se v účetnictví těžko kdy ocitne. To je oblast šedé ekonomiky.

Mně však irituje jiná oblast.

Pokud si majitel, či podnikatel otevře nějakou restauraci, výčep, či hospodu, v prvotním entuziasmu dohlíží na její chod, nebo se rozjezdu a provozu přímo osobně účastní. V lepším případě se tento projekt stane rodinným, a víceméně ani žádný kontrolní software nepotřebuje, pokud nechce mít přehled nad cash-flow.

Druhým případem jsou ovšem restaurace, kde majitel provoz nějak rozjede provoz a dříve, či později si najme personál. Že zaměstnanecký personál krade a podvádí jak hosty, tak majitele je chronicky známým faktem.

Primárním opatřením majitelů bývají často v této situaci proti těmto šejdrům tyto registrační systémy, které by měly evidovat například pohyby jídel mezi kuchyní, servisem a zákazníkem. A výčepem, servisem a zákazníkem.

Tyto systémy však nejsou schopny průkazně evidovat, že masa v porci bylo 100 g, či že pivo bylo centimetr pod čárku. Snad lehce ochraňují majitele před evidentním okrádáním, ale na druhé straně nikdo není schopen zaručit, že servis tu plošku na dotykové obrazovce zmáčkne. Nebo že ji nezmáčkne dvakrát.

Z hlediska majitele hospody je tento software velmi sporný a z hlediska zákazníka dokonce velmi kontraproduktivní.

Jistěže, jestli zajdeme do velmi solidního podniku, asi nečekáme, že nám číšník bude na účtence na stole malovat rozličné číslice. Asi by nás to i trochu uráželo.

Situace je hodně jiná, když si zajdeme na pár piv někam do zastrčené špeluňky, kde majitel vybavil provozovnu podobným elektronickým systémem a není fyzicky přítomen. Personál odmítá vést průkazné účetnictví vůči zákazníkovi například papírovou účtenkou, což znamená, že si na své registrační pokladně v podstatě může zmáčknout cokoliv a kolikrát se mu zachce. Nebo prostě zapomenout „zmáčknout“. Oba případy jsem osobně zažil mnohokrát.

Odstrašujícím případem byla kdesi jistá servírka, která prostě tvrdošíjně registrovala útraty v tom systému za celý stůl bez ohledu, zda jsou zákazníky lidé sobě známí, či dočista cizí. Lidé jí průběžně platili a odcházeli. A na závěr po posledním hostu požadovala zaplacení zbylých 65 piv, ačkoliv evidentně vypil jen jednu Kofolu.

Tyto systémy nechrání před okrádáním ani majitele a hosty už vůbec ne. Mrzí mne, že jsem na vývoj tohoto software vyplýtval 5 měsíců času, než jsem si uvědomil, že je to k ničemu.

Zodpovědný majitel má být po celý čas, nebo alespoň jeho většinu ve svém podniku přítomen. Řídit jeho chod a korigovat chování svých zaměstnanců. Pokud si jen každého 15. v měsíci přijede vybrat trezor, je to nýmand, která to nemá vůbec dělat.

Buďte zdrávi. Petr Závladský