Přežije ten, kdo bude vařit chutně a levně

Ten titulek jsem převzal od Zdeňka Polreicha a ten se týkal bezvýhradně úrovně české gastronomie – velmi tristní, jak mnozí z nás víme.

Ale zkusme si položit otázku, jestli je mezi naší gastronomií a politikou nějaký propastný rozdíl. Moje odpověď je, že jsou si v mnoha ohledech dosti podobné – a v jednom ohledu propastně rozdílné.

Pokusme si rozklíčovat ten protiklad. Shoda a podobnost je například v této věci: máme záměr obdržet nějaké zboží – službu. Logicky hodláme směnit naši hotovost za ekvivalentní protislužbu. S tímto záměrem jdeme do restaurace. Hodláme směnit nějaké množství našich korun za laskominku, kterou buď zhotovit nedovedeme, nebo se nám zdá příliš pracné se její přípravou zabývat.

Laskomina mívala kdysi svůj zcela konkrétní a přesný název, složení a cenu. Ale jen hlupák a naiva by očekával, že se mu dnes dostane toho, co jeho dušička žádá. V gastronomii – pokud se vůbec tak dají mnohé naše Spojené Chemicko-technologické Ústavy, alias kuchyně, nazývat – dostane prefabrikovaný kousek suroviny, která snad byla před nějakým časem i trošku jídlem, než prošla předzpracováním, fritézou, a někde v mezidobí byla ještě mumifikována a zmasakrována řadou vylepšujících a napodobujících přípravků.

No a s politikou to máme, vážení, asi podobně, jako bychom si svobodně a demokraticky vybrali tu hospodu, o které si myslíme, že nám tam snad bude fajn. Hned při vstupu jsme však předem zkasírováni o částku, kterou bychom nikdy ani náhodou nehodlali utratit, a je přibližně tak vysoká, jako součet celého menu × 5.

Po prozkoumání menu si vybereme snad jednu, dvě položky… A co obdržíme? Buď vůbec nic, nebo jen velmi vzdálenou napodobeninu toho, co jsme si přáli. Dochucenou přísadami, které nebyly nikde uvedeny a vysloveně tam ani nepatří, obloženou hromadou nesmyslů, které – krom toho, že jsou drahé – tam vůbec neměly být. Zkráceně: dostaneme obludně předražený zmetek, který jsme vůbec původně nechtěli.

Ale komu žalovat? Platili jsme předem, takže jakákoliv diskuse ex post je již značně akademická. (Ostatně, budou raději, když ten předmět nezkonzumujeme, prodá se znovu, jiným… Hlavně, že máme zaplacen personál a suroviny.)

Přátelé, takhle funguje tento stát a jeho správa (…a ty restaurace často dost podobně).

To mi tedy nechutná. To si snad kur(vypípnuto), dop(vypípnuto), z lidí děláte pí(vypípnuto).