Přeji Vám všem příjemné Vánoce

V čase adventním vzpomínám. Na Vánoce svého dětství, na atmosféru, štědrovečerní sesednutí u jednoho stolu, na rybí polévku, smaženého kapra se salátem, míchaný ovocný kompot s půlkolečky pomerančů s kůrou, Vánoční dort ve tvaru podkovy. Na napětí s jakým jsme jako děti čekaly na zazvonění ze sousedního pokoje, který byl již od rána zamčený.

Babička s prababičkou tehdy přijely už dopoledne. Stůl z kuchyně se přestěhoval do pokoje a rozložil se na dvojnásobnou plochu a pokryl svátečním ubrusem. K obědu byla vánočka s bílou kávou. Odpoledne bylo zasvěceno povídání, vzpomínkám na příbuzné, kteří již v Pánu odešli, vyprávění a historkám. A přípravě stříbrné mísy s vánočním cukrovím, „míse hojnosti“ (obrovská broušená mísa se směsí všech možných oříšků, želíček, Italské směsi, Žužu a kandovaného ovoce).

Všechny ty mísy a misky se ukládaly na servírovací stůl spolu s miskou ovoce. Vzpomínám si, že jeden rok vysílala odpoledne televize nově natočený seriál Rychlé šípy podle předlohy Jaroslava Foglara. Dívali jsme se na něj bez dechu. Hrál v něm mj. Jan Tříska. Myslím, že to byla jedna z posledních rolí, než emigroval.

V podvečer se již v kuchyni obalovala ryba. Omastek tiše šuměl a první kousky ryby se smažily a voněly. Bramborový salát byl připraven už od včerejška, aby se „uležel“.

Před večeří jsme se pomodlili, ačkoliv rodiče věřící nebyli. Asi to byl ústupek prababičce. Jedlo se pomalu a rozvážně. Ta večeře se velmi lišila od večeří všedních. S dalším chodem se čekalo na nejpomalejšího jedlíka. Večeře nesla znaky výjimečnosti a svátku.

A pak to vytoužené zazvonění a zářivé dětské oči… A hodně pozdě večer do postele s tím nejkrásnějším dárkem.

V každé rodině jsou vánoční zvyky trochu jiné.

Dětské Vánoce utekly jako voda. Byl jsem dospělý, ženatý, měl syna a bydlel v domě rodičů manželky. Jejich rodina ctila tradici, že ryba se může jíst už od půlnoci Štědrého dne. V předvečer Štědrého dne se připravil do mnoha mělkých mis zvláštní „rybí salát“.

Rybí porce se uvařily ve slané vodě s přísadou divokého koření a trochou toho zázvoru. Vychladlé se bezvadně vykostily, rozdělily na malá sousta a nakladly na dna mis. Na ně přišla velmi jemně krájená vařená kořenová zelenina. Na ni velejemně posekaná syrová cibulka. Vše se dlaní stlačilo a navrch přišla domácí, výtečně vychucená majonéza. Salát se nemíchal. Majonéza se rozetřela po celé ploše předchozích vrstev až okrajům mis a talířů. Salát se pak v chladu nechal zrát.

V pozdních nočních hodinách 23. prosince se zadělalo těsto na bílé pečivo. Jen z kvásku, hladké mouky, soli a vody. Po vzejití se z něj zapletly houstičky, sypané hrubou solí a kmínem. Po druhém dokynutí se vsadily do trouby a dokřupava upekly. Byly hotové těsně před půlnocí. A jakmile zvon odbil půlnoc, jedli jsme ten chladný, uleželý salátek vidličkami z jedné misky, zajídali těmi teplými žemličkami a věděli, že už je ten požehnaný Štědrý den na který jsme se celý rok těšili, že jsou Vánoce.

Čas oponou trhnul. Babičky zemřely, z manželky se stala exmanželka a syn dospěl někde jinde s někým jiným.

Už jsem ty Vánoce neměl moc rád. Přesto jsem ty tradice léta sám pro sebe dodržoval.

O řadu let později jsem žil v jiné rodině. Byly tam také děti. Nebyly sice moje, ale bral jsem je tak. Ty osmery Vánoce jsme také slavili, ale už tak nějak jinak. K večeři byla jiná rybí polévka, jiná ryba se salátem a jiné zvyky. Modlení před večeří mi příliš nechybělo, ale jakoby těch Vánoc kousek ubyl.

Zvykem bylo, že i náš jezevčík dostával pod stromek dárek – věneček buřtíků. Že to šťastné zvíře svůj dárek našlo a zuby rozervalo, aby se s vuřtíky posléze někam uklidilo, mi moc nevadilo. Po večeři se ale i děvčata vrhla pod stromeček a rvala obaly dárků na cáry. Nerozbalovaly se pomalu a postupně, aby nejen obdarovaný, ale i darující měl radost. Vadilo mi, že se ta děvčata vlastně chovala podobně, jako ten pes.

Vánoce ztrácely jedno kouzlo za druhým.

Dnes Vánoce už dočista nemám rád. Vadí mi jejich konzumentarismus, jejich zprůmyslnění, nerozumné zadlužování se, ztráta veškerého duchovního rozměru i ztráta atmosféry.

Chápu všechny rodiče, kteří mají malé děti, že se jim pokoušejí vytvořit nějakou iluzi. Možná i sobě. Možná i vzpomínkou na své dětské Vánoce.

Ale prosím Vás, všichni Vy obchodníci, nepumpujte mi do hlavy už od října, že přijede Santa Ježíšek. A neblikejte mi do očí žárovičkami. A prosím Vás, všechny Vy magistráty, nevytvářejte v ulicích ty šílené girlandy na oslavu konzumu za moje peníze. Protože Vánoční svátky už nejsou skoro ničím jiným. Ani Vy, paní Barešová, mě nenuťte nadšením hýkat. Chcete-li Vánoce oslavovat, ze srdce Vám to přeji. Ale prosím Vás, nestrkejte mi je násilím do mého života.

Vánoce už prostě nemám rád proto, že ztratily většinu té mystiky i duchovního rozměru. A asi jsem také strašně zestárl.

Přeji Vám všem příjemné Vánoce. Nechci psát ani veselé, ani šťastné.