Pomáhat a chránit?

Takovouto plytkou frází vytetovanou na služební vozy Policie ČR společně s přestříkáním vozového parku na stříbrno si Ivan Langer představoval, že zefektivní, nebo vůbec zprovozní činnost mocenského nástroje s názvem Policie.

Posloužím Vám reálnou historkou, kterou jsem zažil na vlastní kůži:

Před polednem zakotvilo před nejmenovanou veřejnou místností kolo. Dokonce bicykl ne zrovna z nejlevnějších. Majitel sesednul, uložil svoji koženou bundu do zavazadlového košíku kola a ve zbylém maskáčovém odění vstoupil. Muž, tak mezi padesátkou a šedesátkou. Trochu mne zarazilo, že kolo nezamkl a bundu do košíku v podstatě jen tak „odložil“.

Nu což, asi se o svůj majetek nestrachuje, nebo mu je lhostejný, řekl jsem si.

Chlapík usedl na barovou židličku, poručil si pivo a víc jsem si ho nevšímal. Během necelé hodiny se z barové části místnosti začaly ozývat hlasité rány do stolu a sprosté výrazy, nadávky a urážky. Vím, že když se chlapi napijí, občas bývá k tvrdšímu slovu malý krok. Ale ta situace eskalovala a prvním z nepřijatelných excesů bylo, že z barové židličky smetl vetchého pána po mrtvici, který sem pravidelně zachází vypít si svá dvě malá piva. Pána vzdělaného a mírného jako beránek. Starý pán si odsedl o čtyři židličky dále, otřel si krev a agresora ignoroval.

To maskáčového chlapíka vytočilo k nepříčetnosti a začal napadat nejprve sprostými výrazy a urážkami druhého člověka na barovém pultu. Pak se agresor pokusil napadnout i tohoto druhého staršího pána, ale zlou se potázal. Pán nebyl třasořitka. První ránu dostal a pak už se jen naprosto oprávněně bránil agresi a dvakrát jej poslal k zemi.

Situace se vyhrocovala a barmanka se vcelku rozumně rozhodla, že situaci nezvládá ani přemlouváním ke „štamprleti“ na usmířenou a vytočila na telefonu číslo 158.

Policii ČR trvalo 20 minut, než se dostavila. Za tu dobu tady mohli být dva mrtví nevinní občané. Ta agresivita byla mezní a otálení Policie (450 m odtud je služebna) ostudné.

Poté se dostavili tři juniperní chlapíci v uniformách a to, že se jim mezitím pachatel vypotácel na ulici poněkud neviděli – rozhlíželi se po baru a vůbec nechápali, proč zde jsou.

Agresor se po několika vteřinách nechtěně vpotácel zpět a mužům zákona se jaksi sám „předložil“.

Chtěli doklady – neměl, nebo odmítl předložit. Chtěli jméno – něco jim řekl, ale věřil by tomu jen vůl, chtěli jméno manželky, jména dětí, roky jejich narození.  Ten „člověk“ je soustavně urážel, řval na ně nadávky a oni odpovídali: „Tak to jsme ‚jakoby‘ neslyšeli“.  Jeden z nich se sice pokusil vyslovit zatýkací formuli, jen ji prostě dobře neznal a výroku: „Podle zákona jste zatčen a budete nás následovat na služebnu“ se agresor zasmál slovy: „Hovno“.

Byla to trapná fraška a oba napadení starší pánové se po zkušenosti se SNB a STB raději vytratili. Asi udělali dobře, protože orgánové nakonec pomohli vymotat agresorovi kolo z křoví, pak si na něm vymohli slib, že už nepůjde do jiné hospody a poslali ho pryč.

Ten člověk měl v horším případě skončit na záchytce, v lepším případě v cele předběžného zadržení a tentýž den odpoledne před soudem – ať trestně právním, nebo přestupkovým. Kromě výtržnictví jej bylo lze obžalovat i z napadení, či jiných trestných činů. Policie zde naprosto selhala.

Možná se báli, že řešit tento případ zákonným postupem přinese tolik papírování, že je jednodušší pachatele poslat domů a zavřít oči. Pak zde ale nemůžeme mít právní stát.

Parafrázoval bych to heslo na policejních vozech: na ne „Pomáhat a chránit“, ale „Buzerovat slušné občany a chránit darebáky“. Takovouto Policii odmítám platit, protože nechrání občany, ale ty druhé. To je jen drahá parodie Policie.

Nestihl jsem si poznamenat služební čísla těch „ochránců“ veřejnosti. Mrzí mě to.