Politika, antipolitika a souvislosti

Včera publikovala paní Haslingerová na blogu iDnes informativní zprávu o Hovorech na pravici, iniciovaných skupinou D.O.S.T. Je vynikající, že k této schůzce došlo a že různí intelektuálové vyjádřili své názory, byť jakkoliv diskutabilní.

Odkaz na původní článek.

Meritem bylo uvědomění si, že se, nejen ve zdejších krajích, politika změnila v antipolitiku, a snaha „tzv.“ pravice začít řešit „zamrzlost“, resp. malformaci měla jít úplně mimo politický a stranický systém. Měla však být důslednější.

Zcela správně paní Haslingerová identifikuje, že se zde v posledních (nejen) dvou decenniích z politiky stala antipolitika. Tedy že se vládní a výkonná moc urvaly z řetězu veřejné kontroly. Citace:

„Aktéři dospěli ke smutnému závěru, že relevantní pravice u nás neexistuje a že ti, kteří jí podle svých prohlášení představují, již nemohou simulovat pravicová očekávání. V současné době ji representují lidé bez pathosu a tvůrčích záměrů, frazéři, kteří pravicovou problematiku vtěsnávají do několika hesel, necítí potřebu dále pátrat a zkoumat co dál. Takoví politici nemohou přežít dlouhou dobu. Proto bude podle panelistů potřeba pravici reformovat.

Vicekancléř prezidenta republiky Petr Hájek šel dokonce ještě dál a prohlásil, že u nás neskončila pouze pravice, ale celá politika, kterou vystřídala antipolitika nehájící zájmy občanů, ale politických a ekonomických elit: ‚Zmizela politika, změnili se politici, strany se chovají jako komická kabaretní uskupení.‘“

K tomuto jasnozřivému poznání bych se klonil. (A samozřejmě velmi respektuji, že jestliže se jednalo o panel Hovorů na pravici, střílelo se hlavně do vlastních řad.)

Ale proč podobné kartáčové střelby do vlastních řad není schopna také levice? Nebo je to tím, že dělení na pravici a levici je dnes naprosto irelevantní a je to jen dělení ideologickými klišé, která v praxi generují jen naprosto stejnou nepolitiku, jen tu a tam s jinými tvářemi? A nebyly „Hovory na pravici“ vlastně setkáním disidentů, kterým není lhostejné, kam jsme to dopracovali?

(Možná měla paní Haslingerová trochu ideologicky ubrat plyn v prvním odstavci, viz zdroj – škoda.) A celý panel se možná neměl zabývat jen rehabilitací pravicových schémat, konzervativních trendů, či náboženských fundamentalismů ve spíše sekularizované společnosti [Petr Hájek].

Domnívám se, že celý panel se měl spíše zabývat přemýšlením o rehabilitaci původní politiky, jako nástroje sloužícího především občanům, naprosto obecně, anebo hledáním alternativních řešení (mimo řešení politickými stranami, které celosvětově a opakovaně selhává), a která nepochybně existují.

PS: Všimli jste si, jak si Jiří Paroubek poněkud opožděně uvědomil potenciál Španělské revolty a po bezmála dvou měsících se ve svém článku vyznal (adresu článku dávat nebudu, nechci jej propagovat), že to je revolta sociálně demokratická, jeho, a on je jejím představitelem v ČR?

Loupežník. Loupežník moci. Fuj!