Pan Tomio Okamura jen říká nahlas to, co si ostatní potichu myslí

Pokud se vůbec dá mluvit o nějakých „národních“ vlastnostech, pak bych u Čechů identifikoval převážně Švejkovství, předposr*nost, sklon k rektálnímu alpinismu, hluboký egoismus a absenci mravních hodnot.

Je mi ze srdce jedno, jestli mu v žilách koluje po předcích část japonské krve. Pan Okamura je lepší Čech, než většina genetických Čechů (nebo snad Bójů, či Keltů???).

Snad možná má v sobě právě ten kousek výbavy, která v nás již pomalu po staletí chybí: smysl pro čest a spravedlnost. Snad kousek DNA po samurajích, které jsme tu my, v naší kotlince, prakticky od 30. června 1434 (opraveno) jaksi příliš nezaznamenali.

Pana Okamuru jsem osobně nikdy neviděl, ale čtu pečlivě vše, co napíše a prakticky bez výhrad to mohu podepsat.

Nepřijímám výhrady fotografa Štěpána Kotrby, že prý „Okamura je jen prostý sociopat“.

V čem je lepší pan Okamura, abych si odpověděl na ten první odstavec? V tom, že češství nevnímá jako sprosté slovo, ani jako stigma. Ani je nechápe ve zvrácené formě: „okované boty, bílá vpřed, nic než národ, či kdo neskáče, není Čech“.

Plně chápu, co má na mysli. Suverénního, sebevědomého čestného občana, který je (shodou okolností) Čech. A je úplně jedno, jak se jmenuje, či jak vypadá.

Jen se obávám, že poslední hrdý Čech zemřel právě v té bitvě u Lipan.