O kupní síle jeho zaměstnanců svědčí fakt, že ve Zlíně byl nejvyšší počet aut na jednoho obyvatele.

Poněvadž jsem vyrostl ve fabrice, jejíž základ po r.1945 vytvořili Baťovci (po odchodu Němců), dovoluji si uvést některé jejich názory:

- byli to lidé různé úrovně, někteří vstoupili i do KSČ, ale i ti nejlevicovější ho uznávali,

   i když vždy začínali - jó za nebožtíka Vydřiducha ...

- podle starších nedosahoval Jan Antonín zdaleka úrovně Tomáše, ten byl podle nich

   bezkonkurenční - tvrdý ale lidský, nikoliv pánovitý jako bratr. Nikdy nepokáral dělníka či ouřadu, ale vždy jeho nadřízeného

-  část příjmu vedoucích pracovníků byla vázána na delší období než rok nebo dva,    aby její vyplacení zobrazovalo dlouhodobé výsledky práce -  můj bývalý vedoucí onemocněl jako mladý baťovský muž v dělnické profesi  tuberkulozou. Umožnil mu dlouhodobé léčení v Tatrách, tenkrát žádná antibiotika nebyla, a po doléčení ho na radu lékařů zařadil jako účetního.

řadu podobných úvah a vzpomínek jsem měl v konceptu článku, ale už tak je nesnesitelně dlouhý. Na TB s obdivem vzpomínal každý, kdo u něj pracoval a měl alespoň za nehet soudnosti.

! Děkuji Vám, skvělý!

Já děkuji.