Občanská žurnalistika a Evropská revoluce

V současnosti profesionální žurnalistika smutně selhává. Vytváří spíše mediální mýdlové bubliny podobné soap operám, které netřeba sledovat, protože i při vynechání 100 dílů jste o nic nepřišli. Možná se změnili herci, nebo celý kus, ale děj je pořád stejný. Do popředí se začíná dostávat „občanská žurnalistika“. Nejen díky sociálním sítím Twitter, Facebook, ale i díky různým blogům, včetně iDnes, vyrůstá pomalu, ale nezadržitelně fenomén občanské angažovanosti – a vpravdě i občanské neposlušnosti.

Oficiálními médii vynechána zůstala například revolta proti státu na Islandu před dvěma lety, kdy protesty Islanďanů nejen svrhly tehdejší vládu, ale vynutily si i změny Ústavy.

Obdobně média „auto-zcenzurovala“ obdobnou revoltu ve Španělsku z letošního března až května, označovanou na sociálních sítích jako „spanishrevolution“, ale dnes již také „europeanrevolution“, či dokonce „worldrevolution“.

Lidé, nejen na Islandu, či ve Španělsku, ale ve většině států, pomalu, ale jistě docházejí k závěru, že léta uplatňovaný demokratický systém voleb nepřináší pro lidi žádné změny k lepšímu, jen změny herců. Že nemá smysl volit, protože se nemění meritum, jen rétorika, obličeje a repliky herců.

Podobně vzrůstá skrze sociální sítě odpor proti oficiální moci v Portugalsku, dokonce i v předluženém socialistickém Řecku. Možnost masově oslovit především vzdělanou a počítačově gramotnou generaci (nejen) mladých lidí je signálem, že současný model světa končí.

Lidé už nemohou ani v nejmenším věřit zákonně voleným zástupcům a musí hledat nové technologické možnosti, jak vyjádřit a zorganizovat svoji nevůli a odpor.

Toho se ale všichni ti různí Zapaterové, Barrosové, Sarkozyové a Merkelové právem děsí.

Zdroj

Krajní sebezáchovnou možností současných režimů je „vypnout“ Internet. Ale to by byl opravdu jejich poslední krok.