Občanská neposlušnost je výsostným občanským právem

František Matějka se ve svém článku „Jsem buřič, říká ČSÚ“ ostře vymezil proti státní zvůli spočítat všem úplně všechno. Plně se ztotožňuji s jeho názorem, že státu je do těchto informací úplné… nic, nebo tyto informace už dávno má.

Stát má plnit jen nějaké minimalistické funkce, například zorganizovat společnou obranu svých občanů proti zvůli zahraničních i tuzemských agresorů, případně najít nějaký malý průsečík společných názorů občanů na vztah k blízkému okolí, sousedícím státům. A řekněme si otevřeně, že například náš vztah k Tchai-Wanu, nebo rovníkové Guinei je zcela nepodstatný, a z hlediska občana zcela irelevantní. Brzy si prý máme nechat státem nahlédnout do našich ložnic, do kuchyní a snad dokonce i do konečníků. Stát by nám chtěl zdokumentovat řadu našich soukromých věcí, aby o nás věděl ještě více. To mu v žádném případě nedovolme. Stát tyto informace k výkonu své funkce k ničemu nepotřebuje, jsou redundantní, a pokud už se snad stát chce na mezinárodním poli chlubit, že máme vyšší dojivost velbloudů, než Saúdská Arábie, tvrdím, že podobnou lež si může rovnou vymyslet a vyjde to laciněji.

V následujícím výčtu jen lakonicky vyznačím, do čeho je státu nic, anebo to už – bohužel – ví.

1. Povinné o fyzických osobách:

	Oponentura
pohlaví
	Totéž.
zaměstnání

Zvědavost státu dále eskaluje, ale už mě nebaví ty nesmysly pitvat… Připojuji se k bojkotu pana Matějky. Stát strká nos, kam nemá. Je třeba, aby přes něj dostal. A že to dělá za cizí peníze, to je přímo symptomatické. Jsme ještě schopni bránit svoje svobody a jsme toho vůbec hodni?

BIG BROTHER

IS WATCHING

YOU