Nucené práce

V poslední době se zde rozhořely spory o nápad ministra práce a sociálních věcí přitvrdit režim vyplácení podpor v nezaměstnanosti restriktivním nařízením povinných veřejných prací jako podmínky.

Uvědomme si nejprve rozdíl mezi dvěma instituty, které se navzájem liší jen jediným slůvkem. „Obecně“ a „Veřejně“ prospěšné práce. Přitom však mají naprosto stejný význam – násilím donutit někoho dělat něco, s čím bytostně nemusí souhlasit. Proto hovořím o restrikci. Prvý z těch pojmů hovoří o tom, že je lépe člověka přinutit dělat něco pro jiné, než jej draze uvěznit a omezit mu tak na nějakou dobu občanská práva. Tedy trest. Trest snad spravedlivý, možná efektivnější.

Druhý z těch pojmů, jehož výsledkem je ale naprosto totéž, je potrestání člověka za to, že přišel o práci. Bude donucen (ale tentokrát ne mocí soudní, nýbrž čistě byrokratickou, stát po boku trestaného člověka a vykonávat stejný „trest“). To se nám to pěkně vymyká z ruky.

Pokusme se tento sporný nápad aplikovat do několika mezních variant:

1. Osamělá matka se třemi dětmi: vysokoškolačka se dvěma diplomy ale potenciálně rizikový zaměstnanec, protože děti mohou stonat.
2. Svobodná bezdětná žena: jejíž potenciál na trhu práce je snížen apriorním předpokladem rizika, že v záchvatu šílenství otěhotní (viz major).
3. Žena ve zralém věku s dospělými dětmi: je stejně podezřelá, protože její děti ve snaze vyhnout se bodu jedna jí mohou svěřit vnoučata.
4. Živitel rodiny: přes veškeré schopnosti a um jej prostě zaměstnavatel musel propustit, protože mzdové náklady překročily hranici efektivity.
5. Invalida: člověk, jehož fyzické, nebo mentální schopnosti poklesly pod obecný průměr.
6. Osamělý chlap: člověk, který má odpovědnost jen sám za sebe, ale zadarmo jej nikdo nenechá ani vyspat, ani si vyprat, ani mu zadarmo nedá najíst.
7. Ostřílený využivatel sociálního systému: člověk, který velmi dobře ví, jaká má práva ale velmi rasantně odmítá, že za právy přicházejí také povinnosti.

Tito všichni budou postaveni na roveň jiné osobě, která byla soudně potrestána výkonem nucených prací.

Zdá se mi to zvrácené.

Přijít o práci je osobní neštěstí a samo o sobě je velmi trapné a nepříjemné. Gradovat je ještě byrokratickým příkazem k výkonu nucené práce je jen nešťastným, hloupým a populistickým gestem zřejmě jen vzhledem k bodu číslo sedm.

Předem vyrážím z ruky zbraň některým diskutérům: socialista nejsem ani náhodou.