Nezávazné povídání o češtině (VII)

O psaní čárek v souvětích byly již napsány stohy knih. Když zmíním jen jednu z mnoha publikací, pak třeba: PhDr. Vladimír Staněk, Jak psát správně čárky. A jestliže Vám někdo poví, že psaní čárek ovládá naprosto bravurně, nechte si od něj povědět ještě tu O Červené Karkulce. A to platí i pro mne.

Čárky, čárky a čárky

Čeština má tendenci, na rozdíl od angličtiny, vytvářet souvětí. Někdy velmi komplikovaná.

Hned v úvodu musím zopakovat zásadu: všechna interpunkční znaménka píšeme ihned po posledním písmeni slova a až pak následuje mezera.

Ano, někteří autoři dospěli k názoru, že čárky jsou jenom pro zlost, a prostě je neřeší. Že tím pozměňují smysl souvětí a myšlenek, které by rádi vyjádřili, je jim dosti lhostejné.

Vezměme třeba příklad: „Pozvali jsme všechny pěstitele kaktusů a ředitele“. Je patrné, že asi nepřijde nikdo, protože ředitele si doma pěstuje málokdo. Ta čárka je tam nezbytná, ačkoliv bude předcházet spojku „a“ o které se rádo tvrdí, že před ní psát čárku neradno. Ale to je jen jedna ze svízelí psaní čárek, dokonce okrajová.

Nedám zde kompletní návod, kdy čárku psát a kdy ne. Asi ani takový není. Ale pár rad.

Věta jednoduchá, několikanásobný větný člen

Čárkou oddělujeme několikanásobné přívlastky i předměty, pokud jsme neužili spojky. Například: „Koupili jsme maso hovězí, vepřové, drůbeží“. Ale ve tvaru se spojkou: „Koupili jsme maso hovězí, vepřové i drůbeží“.

Za spojovací výrazy se považují: „a, i, ani, nebo, anebo, či“. Pokud mají význam slučovací. Pokud význam slučovací postrádají, je nutno čárku napsat: „Písnička byla docela hezká, i když moc dlouhá“. Čárka před spojkami a, i, nebo, ani se nepíše jen v případě, že se jedná o významový poměr slučovací. Pokud se jedná o jiný význam (stupňovací, vylučovací, důsledkový), čárku i před těmito spojkami píšeme vždy.

Pokud se spojovací výrazy opakují, pak je nutno čárku použít. Např. „Nebylo mu ani teplo, ani zima“. Pokud není užita výše zmíněná spojka: „Byl výtečným esejistou, spisovatelem i filosofem.“

Chybný je například jazykový konstrukt: „Nemám na tě čas, ani náladu“. Ta čárka je tam nadbytečná a mění smysl té věty. Čas a nálada jsou v tom tvaru od sebe zcela odděleny, ačkoliv úmysl byl původně myšlen jako slučovací. Obě tyto emoce v sobě momentálně pohromadě nemám.

Problém také vytváří spojka „nebo“. Pokud se jedná o dva vzájemně zaměnitelné faktory, čárku bychom použít neměli. Pokud jde o analogii, čárku  také nepíšeme. Chceme-li vyjádřit rozpor, pak je čárka namístě.

Ještě několik příkladů, než se půjdu naobědvat a pak si zaslouženě na dvacet minut zdřímnout: „Prošel světem křížem krážem“. Smysl je slučovací, bez čárky. Dokonce i věta: „Je to čím dál tím horší“ je bez čárky správně.

Zbytek poučování o věcech, kterým s bídou sám rozumím, si nechám na zítřek. Je to v podstatě nerovný boj.