Mikroekonomika

Onehdy jsem napsal článek, který se ostře opíral do zbytečného automobilismu a ježdění soukromým plecháčkem odnikud nikam. Řada spoluobčanů se v komentářích pokoušela o obhajobu tohoto způsobu života jako samozřejmosti, resp. nutnosti.

Nemohu s tím souhlasit, protože argumenty obhájců konzumního způsobu života fatálně zaměňují příčiny a důsledky.

Nepochybuji, že naskočit do soukromého vozidla kdykoliv a dopravit se kamkoliv je neskonale pohodlnější, než stát někde na stanici a čekat, zda ten či onen spoj vůbec pojede, vejdu se do něj, nebo že snad dokonce bude v součtu dražší, než přeprava soukromým vozem.

Častá námitka, vesměs lidí žijících mimo hlavní sídla, spočívala v argumentu, že v obci neexistuje žádná infrastruktura, zásobování, služby atd. Ale ti lidé si neuvědomují zásadní věc. V době, kdy v dané obci tyto služby a zásobování potravinami byly, tito lidé upřednostnili výlet do chrámu konzumu, do nějakého hyper-super, a ty své domácí dodavatele a poskytovatele hodili přes palubu. Pro okamžitý prospěch, rohlík za korunu, či akční cenu nějaké pitomosti. Zhusta si ani nespočetli, že cena benzinu a amortizace vozu daleko převážila tu „akční“ cenu nějakého tovaru.

Co mám na mysli je mikroekonomický cash-flow. Představme si jednoduchou situaci:

Každý ekonomický subjekt této mikrosféry vlastní nějaký volný kapitál nebo zboží, které/ý podle potřeb alokuje k jiným mikroekonomickým subjektům. Názvy profesí jsou pouze ilustrativní, ale je zřejmé, že kapitál a zboží, resp. jeho cena se přesouvá od jednoho subjektu ke druhému a kupní síla mikrosféry zůstává ± konstantní. A při přebytku zboží, či služby bohatne.

Problém konzumní společnosti spočívá v nedocenění tohoto malého oběhu peněz. Schéma současné společnosti lze načrtnout takto:

Ze schématu je patrné, že kapitálové toky se staly jednosměrnými. Mikroregion se dekapitalizuje. Vzájemné obchody váznou, protože kupní síla mikroregionu je exportována ve prospěch jakési nadnárodní společnosti, která se dočasně cenově podbídne. Primární výrobci a služby chudnou a posléze zanikají. Zbude pokřivený model, vynucené výdaje a chudá společnost.

Měli bychom se zamýšlet, zda košile není bližší kabátu a zda momentální výhoda není dlouhodobě kontraproduktivní drahou hračkou.