Mechanismy „sociálního“ státu

Je nesmírně obtížné rozklíčovat, co je tou floskulí vlastně míněno. Tímto termínem se ohání řada politiků i stran, ale definice je naprosto mlhavá, frázovitá a obsahově zcela vyprázdněná.

Pokud nahlédneme do nějaké vědomostní báze, shledáme nějaký takovýto výklad: „Jako sociální stát je označován stát, který usiluje o zajištění blahobytu, přesněji podmínek slušného žití pro své občany. Vymezení pojmu je však velmi obtížné a nepanuje o něm shoda, což je způsobeno rozmanitostí podob sociálního státu.“

Té definici lze vytknout přinejmenším to, že nijak nedefinuje, které občany má na mysli. Za druhé přiznat to, že přesné vymezení pojmu je skutečně velmi obtížné, protože si jej každý vysvětluje svým způsobem.

Zkusme si vytvořit jednoduchý sociální model, který nám dovolí nahlédnout do vztahů a vazeb zúčastněných. Mějme pana Pracovita Lidskoviče Úspěcha, pana Pracovita Bezohlednoviče Úspěcha, pana Netáhla Vyčůranoviče Neúspěcha a pana Táhla Chudoviče Neúspěcha. A pátým do modelu stanovme „sociální stát“, zatím bez přívlastků. (A ta „aťéčestva“ mají jediný smysl: popis sociálních pozic zůčastněných.) A pro pořádek si ještě stanovme jednu hotovou pečenou husu, jako aktuální hmotný statek.

Oba páni Pracovitové tuto husu nejspíše mají večer na stole a poskytují ji svým nejbližším (bez postranních úmyslů) k nasycení. To je přirozené sociální chování v rámci rodiny. Oba páni Neúspěchové mají stůl prázdný, (byť z rozličných důvodů), a je jim to trapné. I to je přirozené sociální chování.

Modelujme dále: oba pánové Neúspěchové se vydají do příbytků pánů Úspěchů a požádají o kousek husy pro svůj přirozený sociální okruh. Pan Pracovič Lidskovič Úspěch se na husu podívá a zkonstatuje, že kde se bohatě nají čtyři, nají se i osm lidí. Podělí se. A možná ve finále zjistí, že jej tolik nepálí žáha, jak by pálila, kdyby zbouchal všechno. Pan Pracovit Bezohlednovič Úspěch tu situaci může vidět jinak. Když nemáš co jíst, je to tvůj problém. Buď hlady, dobře ti tak. A samozřejmě, oba pánové mohou tu situaci vidět selektivně a k pánům Netáhlovi a Táhlovi se postavit indiferentně. Stále je to ještě velmi spravedlivé.

Problém nastane v okamžiku, kdy oba páni Neúspěchové (a pan Táhlo to možná spíše neudělá a raději bude se svou rodinou dnes raději o hladu), když zjistí, že žijí v sociálním státě, a zajdou si státu požalovat: „nedal mi ani kousek nohy z husy“. A rázem je zle. Stát pověří drába, ten vtrhne do domácností obou pánů Úspěchů a oběma sebere bez náhrady ¾ husí. Co na tom, že zbylá čtvrtka je pro rodiny pánů Úspěchů málo? Začínáme akčně uplatňovat sociální stát.

Dráb nesoucí ty dvě ¾ husí má také hlad a z každé tu a tam uzobne kousek, kaprálovi dá také kousnout, a kolegům dárbům rovněž, až z té krmě zbydou dvě napůl ohlodané kosti. A ty pak přinese na stůl pánů Neúspěchů, poplácá se po rameni, a oznámí jim, že vykonal spravedlnost sociálního státu. Důsledkem je, že obě rodiny pánů Úspěchů nebyly nasyceny, jak by selským vnímáním práva měly být. Rodiny pánů Neúspěchů olízaly zbytky kostí a šly také hladové spát. A drábové se poplácají po ramenou a plných břiších a připomenou si, že to byl úspěšný den, v němž vykonali sociální spravedlnost, masíčko v břiše hřeje a nejlépe je ještě zalít čtvrťákem portského, aby se zítra spravedlnost podařilo prosadit ještě více.

To je model sociálního státu. Loupit a krást nejen na stolech, ale hlavně v peněženkách každého, kdo ještě něco málo má, tvrdit, že je to pro sociální ohledy, a ve skutečnosti si hlavně cpát svůj vlastní břich. Výsledkem je jednoznačně to, že pořádně se nenají vůbec nikdo, kromě drábů. Výsledkem je společnost, kdy nikdo nemá nic, ani na stole, ani v peněžence. Výsledkem je chudá společnost lidí, která ocucává bezcenné kosti a má pocit, že dostala spravedlivý sociální podíl. Výsledkem je prázdný stůl a ohlodané kosti pro (skoro) všechny.

A v tom modelu jsem zapomněl zdůrazit ještě jednu věc: oba pánové Neúspěchové nikdy nevytvoří, ani přes tu státní spravedlnost, žádné pracovní místo pro kohokoliv jiného. Oba páni Úspěchové by to mohli udělat, a spíše docela rádi (a samozřejmě nemusí), kdyby jim sociální stát tu možnost prostřednictvím drábů neukradl.