Krize rodiny je počátek úpadku společnosti

Jako všechny katastrofy, i tato má své příčiny a důsledky. A jako všechny katastrofy začíná poměrně nenápadně.

Ta krize nezačala jen militantní feminizací a sociálním inženýrstvím, ale už mnohem dříve, plíživě — ztrátou určitých zažitých morálních zásad, kdy společnost si byla vědoma toho co „se nedělá“ a netolerovala to. To se týká jak tolerance nevěry ale následně  i tolerance rozvodů.

Kdysi pradávno, ještě v půli minulého století, byl rozvod společensky diskvalifikující. Dnes — kdo není rozvedený – z jakkoliv malicherných příčin – jakoby nebyl normální. Dnes je rozvedený člověk prakticky normou, standardem a ten, komu se podařilo na první pokus najít celoživotního partnera, je naprosto bílou vránou. Dokonce snad člověkem poněkud podezřelým.

Taťka, když si bral před 54 lety mamku, byl ROZVEDENÝ. A dokonce již měl z prvního manželství tři děti. Byla to tak hrozné společenské faux pas, že se celý život styděl za toto selhání a o své první rodině a dětech nikdy nemluvil. Dozvěděl jsem se o nich vlastně úplně náhodou. Babička se s touto ostudou také nikdy nevyrovnala.

Na vině je opuštění mravního étosu, zavržení jednoduchých společenských norem, opuštění úcty k pravidlům, majetku rodu a snahy o jeho rozhojňování.

Na vině byl příklon ke konzumní společnosti, kdy tradiční hodnoty šly rychle stranou. Zlatým teletem se stalo nakupování předmětů, hromadění technických udělátek. Typickým znakem se stala „společenská nutnost“ vlastnit větší auto, než má soused, větší televizi, než má sousedka a větší pupek, než má Pepa.

Netvrdím, že není pohodlnější vozit si pozadí autem z místa na místo, než dojít tam, kde je Vás momentálně opravdu potřeba. Ale uvědomujete si vůbec, že ze staženého okénka auta jen vyhazujete Vaše bohatství na silnici?

Netvrdím, že není pohodlnější nacpat prádlo do automatky, než se s ním prát na kamenech u řeky. Ale uvědomujete si, že ten ušetřený čas vyplýtváte jen na konzumním hleděním do plazmové obrazovky? Se vší mediální podprahovou masáží a manipulací?

Netvrdím, že není jednodušší koupit v obchodě pytlíkovou bramborovou kaši a igelitové párky odněkud z Holandska, či Argentiny, než si koupit (nebo vypěstovat) tuzemskou kvalitní potravinu a věnovat jí trochu osobní péče a dovednosti a vytvořit z ní zdravé jídlo pro rodinu, své potomky.

Netvrdím, že není dobré mít nad dětmi skrze mobilní telefony setrvalou kontrolu nad tím, kde jsou a co se s nimi děje. Ale uvědomujete si, že kromě Vás mají tuto možnost i jiní???

Netvrdím, že není snazší nemyslet, než se postavit čelem k zběsilosti doby a postavit se této vykloubené podobě.

Měli bychom se rychle znovu doučit, že rodina je základní sociální jednotkou, z rodin se skládá obec, z obcí stát. Jakmile je tato hierarchie obrácená, něco je hodně špatně.

Měli bychom si uvědomit, že nadřazení hyper-individualismu (práv bez osobní odpovědnosti) nad morálkou (osobní ctností) je cesta do pekel.

A právě tam teď pekelným tempem spějeme.

Dlouhodobě se trápím problémem práva na secesi rodiny od obce, secesí obce nad vyšším územním celkem, secesí tohoto celku nad státem a popravdě — i secesí státu od EU.