Jsme tím, co jíme

Dnes jsou ve specializovaných regálech potravinářských prodejen nabízeny tzv. BIO potraviny. Kromě toho, že mám lehkou pochybnost, co je na nich opravdu BIO, pokud osobně neznám pěstitele, či producenta, maně mě napadá, že vše, co naše generace jedla v dětství, bylo vlastně BIO jaksi přirozeně.

google.com

Netvrdím, že intenzifikace rostlinné a živočišné produkce v době kolektivizovaného zemědělství nějak prospívala kvalitě základních potravin, ale pokud se podívám na kvalitu současných potravin, někdy si říkám, že bych chtěl dát ochutnat svým dětem to, co se tu před těmi čtyřiceti léty jedlo.

Nabídka potravin, které jsou teď v obchodech, je skutečně rozmanitá. Na straně druhé se za touto „rozmanitostí“ skrývají jen různobarevné obaly a krabičky, které obsahují prakticky totéž. Mnoho potravin, které bychom si dovedli sami vyrobit, se vozí přes půl Evropy, nebo světa a zátěž exhalacemi a znečisťování životního prostředí je větší, než jejich samotná užitná hodnota a vliv na zdraví.

Do roku 1994 platily v Československu ještě z dob minulého režimu tzv. Oborové normy, které nedovolovaly, aby klobásy obsahovaly mouku, aby jogurty obsahovaly škrob atd. atp.

Tyto normy byly zrušeny a v Česku zavládla džungle.

Potraviny jsou dnes samá náhražka.

• Kravský tuk je nahrazován tukem rostlinným (sójovým).
• Mléko, které je nápadně podobné emulzi na chlazení obráběcích nožů, se nesrazí, nejde z něj udělat domácí jogurt, ani tvaroh. Ale stojí 8,90 Kč. No – nekupte to!!!
• Jogurty nejsou jogurty, je to jogurtová matlanina, do které je narván škrob nebo želatina, aby toho bylo víc. Jsou v tom usmrceny mikroorganismy. Ale stojí to 4,90 Kč. No – nekupte to!!!
• Sýry nejsou sýry, ale náhražky, v nichž je mléčná bílkovina nahrazena bílkovinou rostlinnou (sója) anebo škroby.
• Zmrzliny či šlehačka, ty se též nepotkaly s mlékem, dělá se to všechno z umělých náhražek. I v dražších zmrzlinách, které jsou deklarovány, jako mléčné či dokonce smetanové, je pouze odstředěné mléko a zmrzlina je „zkvalitněna“ tukem rostlinným.
• Kvalita některých „másel“ není nic oslnivého, jsou nastavována vodou, nebo vůbec máslem nejsou!!! Máslo je totiž původu živočišného.
• Většina čokolád, prodávaných v našich obchodech, nejsou čokolády, ale čokoládové imitace plné levných náhražek. Mezi tyto náhražky patří karabový prášek, který se vyrábí ze svatojánského chleba, jímž se ve Středozemí krmí ovce a velbloudi.
• České párky jsou dnes z většiny plněny sójou, moukou nebo drůbežím separátem – co je to drůbeží separát? Z kuřete se vyjmou prsa a stehna, která se prodají zvlášť. Zbytek – tedy kůže, kostra, hlavy i se zobáky, krky, pařáty a vnitřnosti se rozmixují, přecedí, obarví na červeno a přidávají se do párků a klobás, v případě párků do 40 Kč za 1 kg tvoří se sójou, chemikáliemi, éčky atd. jejich hlavní složku. Kdo kupujete dražší párky a nemáte-li je přímo z nějaké malé porážky, nejásejte. Tyto molitanové masokostní moučky se dnes přidávají i do dražších párků. Jak jsme však byli ubezpečeni Informačním centrem bezpečnosti potravin, z tvrdého strojního oddělování při výrobě separátu (SOM – strojově oddělené maso) se získá velmi jemná masová pasta složená z částic menších než 1 mm, takže nehrozí žádná újma na zdraví – akorát, že to žereme!!!
• Pro zajímavost – separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako krmivo pro dobytek. Toto se vyrábí i dnes. Aby tento světle bledý šurvajs získal pěknou červenou barvu, narve se tam chemie. Pro potlačení pachů ze separátu samozřejmě existují různé chemické sajrajty.
• Náhražkové prefabrikáty dnes pronikají i do takových výrobků, které vypadají navenek jako salámy či šunka.
• Různé bůčky a slanina jsou dnes vyráběny zejména z přerostlých polských prasat, která mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou více masitá a jejich bůčky obsahují více masa. Na polských bůčcích, které se k nám jako přebytky dováží je samé sádlo, ale nekupte to. Je to bílé a bílé maso je přece dietní!
• Hovězí maso, které obchodníci kupují od jatek jako maso z krav za pár korun, je prodáváno jako kvalitní maso z mladých býčků.
• Ani milovníci ryb nemusí být ušetřeni podvodu. Máte rádi kraba? Může se vám stát, že to maso deklarované jako krabí, je z tresek.
• Do chleba se dnes přidávají pomleté zbytky starého chleba a pečiva, které se předtím neprodalo. Stroje tyto zbytky – které se dříve dávaly prasatům nebo se prodávaly za nižší cenu jako krmný chleba pro domácí užitkové zvířectvo – semelou a směs je dále upravována. Přidají se speciální směsi s enzymy, pak se míchá těsto atd. atd. a na druhém konci vyjede upečený chleba. Nevadí, že obsahuje sezam nebo mák a nebo lněné semínko – krásné ohnisko civilizačních chorob a alergií. Neustále se snižuje podíl žitné mouky z dřívějších 45 % – na 20 %.
• U rohlíků se neustále snižuje hmotnost, ale i obsah tuku, (který zajišťoval křupavost), až na polovinu. Z rohlíků se stává gumová hmota, která druhý den ztvrdne a chleba je bez chuti.
• Kečupy a hořčice – nejsou hořčice, je to voda s moukou nebo se škrobem, ve které je s bídou 10 % skutečného kečupu, nebo skutečné hořčice. Dnes už se na některých „kečupech“ vyskytuje na druhé straně malý název „kečupová“ či „rajčatová omáčka.“ Tyto blivajzy se v regálech tváří jako kečupy, ale rajčata viděly leda tak z rychlíku.
• Maso, zejména dovezené a zejména rybí, je „nastavováno“ vodou, která je do něho injekčně vpravována. Do některých masných výrobků je pro změnu zase injekčně vpravována levná sójová bílkovina. Konzervy obsahují blíže nespecifikovanou hmotu, která nemá s kousky dobrého masa, které jsme nacházeli v socialistických konzervách, nic společného.
• Lunch meat, který se dřív vyráběl z masa a dal se nakrájený opéct nad ohněm, či na pánvičce, je dnes nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se vám buď po napíchnutí na klacek rozpadne, nebo nad ohněm rozteče.
• Lečo s klobásou již dávno není ta dobrá zelenina s klobásou, ale to lečo vypadá, jako by už jednou prošlo žaludkem a ta „klobása“ je sójová.
• Hovězí a vepřové maso ve vlastní šťávě nezřídka obsahuje i polovinu rozmixovaných kuřecích kostí a kůží, které se dříve mlely v kafilériích na masokostní moučky pro zvířata. Ty „kvalitnější“ konzervy obsahují kůže, takže když tato pochoutka na talíři zchladne, lze ji úspěšně použít jako lepidlo.
• Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou a drůbežími separáty.

PROŠLÉ MASO

ze supermarketů je očišťováno octovou vodou, nakládáno do marinád a podáváno jako specialita k letnímu grilování.

• Různé saláty jsou zakonzervovány tak, aby vydržely, ale skutečnou majonézu viděly leda tak z rychlíku.
• Dorty a dezerty jsou vyráběny z náhražek, stejně jako různé oplatky a tyčinky.
• Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o cukrovou vodu, ve které je ovocná příchuť.
• Z českého piva se povětšinou staly „europatoky“ univerzální chuti vyrobené v systému CKT/HGB, který „přeskakuje“ klasické zrání a dokvašování v ležáckém sudu. Univerzálními jsou následky požití těchto chemikálií – rektální vodopád. Skalní pivaři dnes přecházejí na 11° piva, která mají aspoň trochu úroveň dřívější desítky.
• Některá šumivá vína se nedělají tradičním zráním, ale vyrábí se jako sifón. Víno, které má úroveň vín krabicových, se nasytí CO₂ a prodává se v regále jako „šampáňo“. Vzadu na vinětě se lidé s dobrým zrakem mohou dočíst, že se jedná o perlivé víno. A dalo by se pokračovat.

Pokud si někdo myslí, že když si koupí dražší výrobek, či dokonce výrobek značkový, je zaručena vyšší kvalita, je na omylu. I značkové výrobky, prodávané v rámci celé Evropy, jsou v Česku vyráběné z náhražkových surovin.

Zmrzlina M…GNUM, která stojí stejně v Česku i Španělsku, se v EU vyrábí z mléka, v Česku z levnějších rostlinných tuků. Takových a různých dalších šmejdů žereme stále více a více, ale nezoufejme, bude hůř – podíl výrobků se stále vyšším obsahem náhražek bude růst.

Takové chuťovky, jako např. dietní „DRŮBEŽÍ HAMBURGERY“, které se skládají z poloviny z drůbežího separátu a z druhé poloviny z vepřových kůží, jsou jen začátkem dalších inovací. Složení výrobků, které se uvádí na jejich obalech, bude psáno stále menšími a menšími písmeny, aby si ho už nemohli přečíst ani ti, co mají zrak v pořádku.

Čekají nás doby, kdy budeme doslova „žrát“ takové potraviny, jaké známe z francouzského filmu Křidýlko nebo stehýnko, přičemž autoři se budou inspirovat českým filmem Návštěvníci, kteří jedli „Amarouny“.

Zatím jíme potraviny, které vypadají jako tradiční, ovšem jejich náplň je doslova „božská“ - JEN BŮH VÍ, CO V TOM JE!!! Ty štítky se složením jsou jen kecy.

Samozřejmě, že se dají koupit i dobré potraviny. Párky, které obsahují maso, jogurty bez želatin a škrobů, křupavé rohlíky, co vydrží do příštího dne, kečupy z rajčat apod. Je to však luxus!!!

Ano, to co bylo za „reálného socialismu“ standardem a normou – je dnes luxusem.

Stát bohužel dělá v dnešní době na lidech určitou formu podvodu, týkající se jejich spotřebního koše, potažmo životní úrovně. U potravin se sice vychází z jejich hmotnosti, nikoliv však kvality.

V Německu, ani jinde si takový bordel výrobci dělat nedovolí. I levné výrobky tam mají svoji úroveň, např. nejlevnější špekáček za 1,45 € obsahuje 70 % masa, v Česku za stejnou cenu koupíte „špekáček“, který obsahuje pouze 27 % masa.

Česko se v posledních letech stalo popelnicí, či odpadkovým košem Evropy. A my to jako správní ovčani žereme. Fuj!