Demokratické principy selhaly ve všech ohledech

Mechanismy, které se v tomto státě uplatňují již dlouhou řadu let mají bohužel dvojí metr. V souladu s Ústavou poskytují občanům právo volit své zastupitele, ale tito zastupitelé nemají povinnost vůli svých volitelů naplňovat.

To je přesně ta „demokratura“, kterou Karel Kryl do smrti nerozdýchal.

Mocní, zvolení, vládnou a nařizují svým volitelům věci, které ve volebních programech vůbec nebyly. Politika se stala jen byznysem, podobným, jako je prodej špekáčků vyrobených ze sójové mouky, nebo chleba v němž je tolik přísad, že už dávno není chlebem. Nějaké Éčko, aby v něm byly nějaké póry, jiné Éčko, aby nebyly moc veliké, další Éčko, aby neztvrdl ihned a další Éčko aby zítra byl nepoživatelný a bylo nutno koupit nový.

To je obraz současných vlád a parlamentních sborů. Podvod. Lhostejno, zda to byly vlády Paroubkovy, Nečasovy, Grossovy, či Klausovy. Lhostejno, zda v parlamentu převládali modří, oranžoví, či jinak barevní.

Kdosi tu v článcích zmínil, že vláda se snaží vymačkat ještě kapičku z dávno již vymačkaného citrónu. To je naprosto trefné. Stát (bez politického akcentu) vyždímal všechny až za mez existence a teď se pokouší znovu spustit tu vývěvu, aby získal alespoň ještě tu poslední kapičku. Vývěva a její spuštění stojí milióny a ty získané kapičky mají cenu korun.

Ocitli jsme se v situaci, kdy demokratické principy selhaly na plné čáře. Je čirou naivitou a hloupostí věřit, že nějaké nové politické strany – i kdyby se nakrásně parlamentně prosadily, což volební zákon dosti tvrdě odmítá, mohly systém změnit.

Opakuji se, ale jsem přesvědčen, že systém politických voleb a politického sestavování vlád a zákonodárných sborů je od základu chybný a kontraproduktivní. Zaručuje jen jedinou věc: poměrně bezproblémové vládnutí, výkon moci. Ale smysl a užitek této věci je pro lidi nulový, nebo spíše negativní.

Jsme postaveni před dilema: buď doufat, že nějaká moderní politická strana získá volebním mechanismem drtivou většinu, v což nějak nevěřím, nebo strpět další léta pod jařmem profláknutých, nekonstruktivních a nic neřešících vlád ODS, ČSSD, či koalic s jejich satelity.

Osobně se domnívám, že je navýsost pochybené pokoušet se systém reformovat skrze ty, kteří sami nebyli schopni vlastní reformace.

Ale to už tu vlastně bylo – Dubček se také pokoušel reformovat nereformovatelné.