Chybějící zpráva o stavu země

Ve staré Americe vystupoval president republiky periodicky s referátem lidu o tom, jaké jsou výsledky jeho vládnutí. Ne, že by to už nedělali, ale objektivní pravda je už častěji zahalena do politických klišé a frází, které by lid rád slyšel. Podívejme se na zprávu o stavu země, kterou bych čekal od presidenta ČR, pokud bychom měli presidentský systém, nebo od partaje, která sestavila vládu, kterou president jmenoval a zpovídá se lidu země ze svých činů.

Neumím si představit, že by současný premiér země Nečas (ale ani jiný před ním) vystoupil s takovouto zprávou o stavu země:

Všeobecná krize Česka je především krizí morální. Všechny ostatní krize se od ní odvozují. Počátky této krize neleží pouze v hranicích státu. Osvícenectví, renesance, zprůmyslňování, atheismus, bolševismus i amerikanizace rozrušily původní lidskou pospolitost a vytvořily abstraktní společnost, v níž vládnou odlišné principy.

Česká občanská společnost je zcela rozvrácená. Češi přestávají být národem, protože jim chybí vůle být národem. Ke konstrukci programu politické záchrany je však rovněž nutné chápat příčiny současného stavu.

Původní lidská pospolitost v našich zemích bývala živým organismem, byly to vztahy organického soužití, vztahy přirozené, jejichž závaznost byla pociťována jako samozřejmost. V této pospolitosti vládly tradice, přirozené autority, svornost a obecný mrav. Jejími základy byla pospolitost krve, domu, vesnice, místa, pospolitost ducha, stejný duchovní kult. Přesně v této hierarchii: od malých věcí k velkým. Řízení a vedení v takové pospolitosti bývalo nejčastěji vyjádřeno otcovstvím, na vyšší úrovni pak autoritou obecně uznávané převahy stáří, síly a moudrosti.

Tuto přirozenou pospolitost však zničil fenomén anonymní společnosti. Jistý myslitel definuje současnou společnost nikoliv jako živý organismus, nýbrž jako agregát. Jenž uměle vyvolává antagonismus, stav napětí vůči jiným. V podstatě se subjekty společnosti chovají jako válčící strany. (A důkazy tohoto stavu vidíme nejen ve frontách u pokladen, na přechodech pro chodce, a na stovkách dalších situací.)

Z přirozené společnosti mírumilovných domácích hospodářství a svobodné výměny jejich statků se dominátory společnosti staly jiné skupiny. Mravní platformu vyklidila církev (jakákoliv) a přepustila tento vliv ideologům, finančníkům, průmyslníkům a manažerům a organizátorům davů – že pane Paroubku, Sobotko, Engele, Falbre.

Nejhlubšího marasmu dosahují města a velkoměsta. Odcizení vzájemné potřebnosti a anonymita zdrojů a existence vede k dokonalé izolovanosti jedince od spolku, společnosti.

Pokud umřete na vesnici, druhý, nebo třetí den Vás někdo najde. Pokud umřete v paneláku velkoměsta, najde Vás podle pronikavého zápachu až po třech týdnech cizí člověk, kterého ten zápach odpuzuje.

Primární zdroj tohoto odosobnění lze vidět už ve Francouzské revoluci, ta znamenala začátek sekulárních masových hnutí, která si vytyčila heslo rovnosti, které pak převzaly dvě největší totality 20. století: bolševismus a fašismus. Nastalo století davů a demagogů. Projev vůle k rovnosti se změnil ve vůli po ničení. Nedbání elementárního faktu nerovnosti vedlo ke strukturální dezintegraci lidské společnosti. Pokrokářský optimismus rozhlodal všechny vazby a vedl k naprosté atomizaci lidí. Masová společnost konzumentů porušila hierarchii společenské struktury a přivedla k moci síly, o kterých každý prozíravý ví, že to jsou síly špatné a neschopné, totiž demagogy, byrokraty, korupčníky, hazardéry, gangsterské organizace, anonymní instance bez odpovědnosti, nahodilé většiny bez opravdového pověření.

Ze společnosti byla rafinovaně vyjmuta nezbytná složka jejího hodnotového systému – náboženství, které bylo vytlačeno ideologiemi. Každá ideologie je scestná a vzbuzuje iluze, které jsou utopické. Připomínám to jako memento pro alternativu, učinit z demokracie, lidských práv a humanity oficiální ideologii české vnitřní a zahraniční politiky. Stav současné masové společnosti na Východě i na Západě je dokladem zhroucení všech pokrokových a rovnostářských idejí a neměli bychom na to zapomínat především dnes, kdy máme ještě jakous-takous šanci volby. Ideje pokroku všeho druhu už selhaly, i když si od nich svět tolik sliboval a tolik jim věřil – výsledkem je poblouzněný, rozvrácený, zbloudilý svět.

Žijeme v době masových stran a společností. Složitý chod moderních států podporuje tendence k organizaci, specializaci a byrokracii, což jsou konstitutivní znaky masové spotřební společnosti. V takové společnosti (a Česko do této kategorie patří) vždycky vznikají totalitní tendence, které ji mohou zničit – ne jenom legalita komunistů v současnosti. Po rozkladu tradiční společnosti a její aristokratické autoritativní elity vzrostl vliv davů, dominující mocenské skupiny jsou přístupné vlivům a tlakům davů a naopak dav je atomizován, rozptýlen, neorganizován a tudíž velmi způsobilý a vhodný pro manipulaci a mobilizaci k totalitnímu hnutí. Celé politické spektrum je výrazem analogických jevů a v jeho vývoji bychom snadno mohli hledat stopy podpisů amerických analytiků CIA a analytiků KGB na jeho vznik a působnost. Je koncipováno schopnými znalci, kteří mu tak usnadnili vysokou flexibilitu a multivariantní možnosti vývoje.

V Česku se naprosto nedostává nezávislých skupin mezi rodinou a státem – tedy byla vykořistěna další přirozenost člověka. Byla pošlapána a znásilněna přirozená posloupnost svobody rozhodovat o nejprve své integritě člověka, pak o svých milých a až pak o svých nemilých, nebo nevítaných.

Masová spotřebitelská společnost však nemůže vytvořit demokracii a demokracie vylučuje masovou společnost – je s ní neslučitelná. Toto dilema je skrytě obsažené a dovedně zamaskované v koncepci výkonu politické moci, jak je zaváděna řadou poradců. Východisko, nasvědčující k převládajícímu náklonu k totalitě, je v akcentování významu hospodářských reforem, které vedou v důsledku jen k zesilování atributů davových spotřebitelských tendencí a posílení funkce státu.

Generální zlom nastal v devadesátých letech, ve  vygradování masové společnosti spotřebitelů. Masová společnost spotřebitelů se vyznačuje převahou přímé akce a neorganizovaností, která překračuje rámec běžné legality klidných etap sociálního vývoje a ohrožuje a ruší demokratické instituční procedury. Tato (a žel úspěšná) snaha vymazala z politické mísy nepohodlné a nekonformní strany, zachovala zdání demokracie s vnějšími atributy možnosti „volit“, ale v praktické rovině umožnila volit pouze tu, či onu stranu, skrz-naskrz prolezlou exkomunisty, s výsledkem, že pánové se nějak mezi sebou vždy nějak dohodnou. A hlavně: masová společnost spotřebitelů kouká, aby měla zboží, čvachtá blahem, když si koupí lacinou sekanou, nebo Toyotu a nestrká jim špinavé prstíky do jejich čachrů. Odizolovali společnost spotřebitelů od řízení státu. A ač je ústavně dáno, že nejvyšším zdrojem státní moci je lid? Pchá, kec!!!

Tato mašinerie znovu rozdělila společnost na my a oni (a jak je to podobné komunistické praxi – jen sofistikovaněji: obchody jsou plné – kupujte, konzumujte a mlčte. Ale hlavně se nám nepokoušejte hrabat do našich věcí.) V jistém ohledu bychom to mohli nazvat diktaturou, jen diktátoři se občas obmění, princip zůstává.

Myslím, že tuto úvahu bych chtěl ještě rozvinout, ale nechtěl bych, aby byl článek příliš dlouhý.