Byl první máj, byl lásky čas

Uniklo mi nějak, že včera bylo prvního máje. Asi jsem to nějak zaspal, či co. Prostě se mi ztratil den. Hned po ránu mě naštvalo, že byla zavřená trafika a pekařka za rohem se také schovala někam hluboko za mříže a nechtěla mi prodat rohlíček k snídani.

A tak, že je ten první máj, mi bohužel svitlo až v okamžiku, když jsem nevědomky po obědě narazil na komunistickou trachtaci poblíž KD Slávie. Mnoho lidu tam nebylo, odhaduji tak mezi 3 a 4 sty.

Postál jsem po nějakou dobu v podloubí divadla opodál, abych nebyl omylem přičten k sympatizantům. A nějakou dobu poslouchal.

Pohovořili soudruzi Filip i Braný, soudruh Nadberežný zmínil, že členská základna roste, zejména mladí lidé mají veliký zájem. Své představy ventilovala i soudružka Nohavová, která touží být senátorkou. Též další ventilovali.

A musím konstatovat, že jsou stále stejní. A už jim zase až v krku čpí nostalgie po starých časech, neomezené moci, znárodňování, socialistických revolučních myšlenkách – a koncentráku. Nadále jsou plní žluči a nenávisti ke všemu a ke všem, kteří nechtějí chválit toho jejich fousatého, dávno mrtvého německého guru, či zrzavého plešatce z východu.

Stejné fráze, stejná dogmata, stejná klišé, stejní, stejní, stejní.

I ti řečníci mluvící stejným umělohmotným jazykem ptydepe, jakým mluvili jejich předchůdci, provolávající hesla a šířící teze učení, které je v tomto státě (a většině civilizovaného světa) charakterizováno jako zločinné.

Myslím, že jsme se jich před třiadvaceti lety ani náhodou nezbavili. Klidně jsme jim dovolili se tady nadále roztahovat, šířit ty extremistické cíle, které kradou svobodu a ničí lidské osudy. A šíření nauky o prý „revolučním právu“ na potlačování práv jiných skupin.

A Policie nečinně a opatrně z dálky přihlížela flagrantnímu porušování zákonů a Ústavy této země. Zajímalo by mě velice, jak by se chovala, kdyby tam stál třeba Vandas (kterého tímto ani náhodou nechválím!!!).