Bodyguardi

Je docela úsměvné, ale možná spíše smutné, jak se naši „zástupci“ bojí o své životy. Nebo je to spíše tím, že se bojí o svá výnosná křesílka?

Každého prd…a provázejí na všech veřejných akcích skupiny bodyguardů, placených samozřejmě z veřejných rozpočtů. A k čemu to? Stala by se nějaká významná škoda, kdyby tu například nebyl (ten, či onen, abych nebyl adresný) superpapaláš? Nestalo by se vůbec nic. Paní Koláčková z Horního oujezdce by měla nadále stejně mizerný důchod a panu Jahodovi by to nezměnilo ani fík v jeho problémech se španělskými slimáky.

Tedy, odvozeno, každému běžnému občanu je skoro úplně putna, jestli ten, nebo onen papaláš je živ, nebo není. To jen jejich klinická diagnóza dostoupila toho stadia, že se domnívají, že jsou nepostradatelní, absolutně dokonalí, skvělí a mnohonásobně důležitější, než zmíněný pan Jahoda.

Anebo je to jinak? Mají tak černé a špinavé svědomí, že se bojí postavit svým občanům tváří v tvář a obhajovat svoje činy? Ono na pódiu, s bandou bodyguardů za zády, či jinou sjednanou falangou, to vypadá trochu jinak, než když si dotyčný pěšky dojde na Vikárku, nebo ke Třem tygrům.

Nevzpomínám si už, který král to byl, an chodil mezi lidi do hospod, aby se dozvěděl, jak vládne. Ale vzpomenu si i na několik presidentů, kteří svým ochrankám utíkali. Ona totiž oficální návštěva toho, či onoho papaláše v nějakém podniku, nebo regionu, vynese jen konformní fráze o tom, že je to v zásadě docela fajné. Pravda, že nemáme na boty pro děti a žereme syntetická svinstva za málo peněz je tak nedůstojná, že ji pomazané hlavě říkat nemůžeme.

Skoro mě napadá, že to geniálně pravil Jára Cimrman ve své hře Blaník: „jak se má velitel rozhodnout, když neví, kde jsme“. Moravákova slova: „včil jsme v řiti, včil jsme v řiti“ se totiž do svatých uší nehodila.

Vážený pane radní, poslanče, senátore, ministře, premiére, presidente: pokud máte čisté svědomí, nepotřebujete rozhazovat veřejné peníze za svoji ozbrojenou ochranku. Ono totiž na Vaší osobě pramálo záleží. A pokud svědomí čisté nemáte, neste důsledky své činnosti. Jste totiž odpovědni v první řadě svým občanům. A pokud skončíte jako následník trůnu v Sarajevu, je to hlavně Vaše vina, ne vina Gavrilla Principa. A žádná ochranka Vám stejně nepomůže, až se lidi opravdu naštvou. Na každého je totiž připraven jeho soudce a jeho kat.