Co všechno způsobil odznak Karla Schwarzenberga?

Původně jsem chtěla psát úplně o něčem jiném, ale události dnešního dne mě přiměly ke změně plánu. A co za to mohlo? Můj růžový kabát a na něm odznak Karla Schwarzenberga. Teda vlastně možná ani to ne, spíš pozoruhodné poznámky různých individuí, která měla tu čest se se mnou setkat při mé cestě do práce. Zpočátku se vše vyvíjelo ještě celkem schůdně, ale za tu půl hodinku cesty se to vystupňovalo do nehorázných šíří. A to už se špatně snášelo. No o tom za chvíli, nyní bych se ale ráda vrátila k tomu, jak to bylo s tím odznáčkem.

Ve středu 9. 1. 2013 jsem šla podpořit prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga na koncert Karel na hrad. Při výstupu z metra na stanici Jiřího z Poděbrad jsem pozorovala zajímavý jev, vystoupilo se mnou skoro celé metro a všichni se horlivě hrnuli k eskalátorům. Karel ten večer o podporu neměl rozhodně nouzi. Šli jsme dál mezi davem odhodlaných voličů. Po chvíli se nám podařilo dostat až k finálním schodům vedoucím z metra, kde se lidé začali podezřele zpomalovat až téměř zastavovat. Co se tam dělo jsme se brzy dozvěděli, jak fronta postupovala. Stál tam menší usměvavý klučina, který rozdával ony žluté odznáčky s nápisem Karel for president. Byl o ně velký zájem a všichni si je hned hrdě začali připínat na své bundy a kabáty. Já si ho připnula také. Nebyla jsem tedy zdaleka jediná s Karlem Schwarzenbergem na prsou. Pokud byste k článku chtěli i vizuální doprovod v podobě fotek, tak prosím klikněte zde: Divoke zrcadlo.

Koncert byl moc fajn, i když jsem ve svém růžovém kabátku s pivem v ruce docela mrzla. Rozehřál mě ale Banjo band Ivana Mládka, když začali s Jóžinem z Bážin. To jsem si úplně vzpomněla na svoje dětská léta a na období, kd jsem byla posedlá Železniční vlečkou, která porazila křečka. Když se nad tím tak zamyslím, toto období s „křečkem“ mě zásadně poznamenalo na celý život. Nyní, po mém ročním působení jakožto textařka v reklamní agentuře, dokáži teprve ocenit textařskou genialitu Ivana Mládka. O významné zpěváky a ostatní mělce tu nebyla nouze. Koncert začínal už v pět a táhnul se až do osmé hodiny.

Nálada byla výborná, největší radost z koncertu měli majitelé pojízdných stánků prodávajících snad vše, co si člověk dovede představit, hlavně takové ty české tradiční žůžověci k jídlu a pití jako pivo, svařák, medovina…trdla, langoše, buřtík a minichleba ve velikosti dětské pěsti za stovku. Člověk si tam mohl udělat supr nákup. Nakonec se všichni lidé vlili do metra a odjeli do tepla svých domovů. Před kostelem na náměstí zbyly orané záhonky a sem tam pár odpadků, které ale Karlova četa pak řádně odklidila.

No ale už zpět ke dnešku, ráno jsem se opět rozhodla si vzít svůj růžový kabát. Oblékla jsem si ho a v zrcadle vidím, že je na něm stále ještě Karlův odznáček. Chvíli jsem váhala, jestli ho mám odepnout. Pak jsem si sama vynadala, proč jsem vůbec zaváhala. Pak jsem při svém ranním sprintu na autobus přemýšlela o tom, proč jsem vůbec zaváhala. Zřejmě proto, že mě napadlo, jaké budou reakce lidí a českou kulturu již nějaký ten pátek znám.

Autobus přijel se svým tradičním zasyčením a rozjel se vstříc pražskému ruchu. Já si četla co nového na idnesu, ale pak se mi do uší vedrala slova vyřčená mužem stojícím naproti mně. Slova patřila zřejmě jeho korpulentní manželce ve stylové černé kožené bundě s fialovou kožešinkou z králíka okolo kapuci: „Serou mě ty kreténi, kteří každému musí ukazovat, co si myslí. Už jich mám plný zuby, volové. Ať si to nechaj pro sebe. Kurva jedna zkurvená.“ Koukal mi při tom zpříma do očí jen sem tam mu pohled sklouzl na můj odznáček. Zadívala jsem se na odznáček a uvědomila jsem si, jakou má ta malá věc sílu. Toho pána naproti rozpálila do červena. Neuvěřitelné. V takových situacích se obvykle usměji, ve vyhrocenějších případech nasazuji tzv. Myšáka. Myšák spočívá v tom, že si přiložíte dlaně k hlavě, přesně jako byste chtěli světu ukázat, že jste Myšák a rukami zamáváte. Je potřeba při tom ale ještě provést úsměv od ucha k uchu a přiblblý výraz. Upozorňuji, že na rozlícené lidi to ale působí jako mrtvý zajíc na závodící chrty. Musíte to udělat pokud možno mimo jejich dosah, tedy udělala jsem to, když pán vystoupil z autobusu a dveře už byly zavřené, v bezpečí tepla MHD. Takovou reakci jsem od něj ale nečekala, podíval se na mě, já provedla Myšáka, pán se nahrnul k autobusu a začal mlátit do skla. To už jsem se trochu lekla a se mnou i ostatní v autobusu, kteří scénku pozorovali. Pán byl  vážně naštvaný. No nic, naštěstí byl za sklem.

Autobus se rozjel a já si oddychla. Evidentně ne na dlouho. Najednou se za mnou ozvalo: „Takhle nasírat bezbranný lidi, že se nestydíš, ty čůzo jedna zasraná, růžová.“ Hmmm, tak tady už byl i Myšák krátký. Slušně jsem onu paní odkázala na prodejnu rozdejchávacích vestiček, pokud se potřebuje uklidnit. Načež ze sedačky na druhé straně se ozval další mužský hlas a spočinul na mě opět nenávistný pohled: „Podívej se na sebe, ty krávo jedna blbá, vždyť ty víš o světě hovno, hlavně, že máš ajfoun.“ Už mi docela rupaly nervy, co to sakra je? To má být nějaký skrytý video? Mezitím na mě stále něco krákala ta babka, která potřebovala tu rozdejchávací vestičku, jak říká můj táta. Přemýšlela jsem, co jsem komu udělala. No, nasadila jsem si Karla S na kabát a ještě k tomu růžovej. Přitom na Facebooku to má na profilovce kdekdo. Nechápu, spíše lidé zde mají stále problém pochopit slovo demokracie, přitom je to vcelku jednoduché. Variantou další je, že stále trpí syndromem „Nekonečné starostlivosti.“ Starají se, ale jen ne o sebe, o ty druhé, sledují a sledují, ale proto, že nemyslí na sebe, mají sami problém a ten řeší negativní agresí vůči těm, kteří se nestarají, a co víc, dělají na jiné občany Myšáky.

Už nemám ani sílu na to napsat sem, co se mi stalo po přestupu z autobusu do metra. Takže pro mě mají tyto volby i přínos sociální, uvědomila jsem si trochu lépe v jaké společnosti žiji. Na toto téma by se dalo debatovat a přemýšlet do aleluja. Takže Karle, děkuji, že jsem si díky tobě uvědomila spoustu věcí, i sama o sobě.

Kdyby někdo chtěl rozdejchávací vestičku, napište mi, poradím vám, kde je mají. Letos je začali vyrábět už i ve velikosti XXXL.