Papež František se musí rozhodnout, zda chce být hlavou katolíků nebo politikem

Papež František (Jorge Mario Bergoglio) se stal politikem a zároveň se svými činy pasoval do role spasitele celého světa. 

Mě, praktikujícího moravského katolíka, velmi mrzí, jakým způsobem dává papež najevo zájem o všechny, jen ne o vlastní. Měl by se velmi rychle rozhodnout, zda bude hlavou katolíků (křesťanů – jak je chápán spoustou ateistů, nerozlišujících mezi různými křesťanskými církvemi) nebo (zejména strádajících, chudých) muslimů. Obojím být nemůže.

Sdílím názor Giovanni Sartoriho – legendy a krále evropské politologie – jenž ve svých posledních textech a rozhovorech tvrdě kritizuje Františkovy politické postoje („Bergoglio Party Vaticana“). Velmi sžíravým způsobem glosuje papežovu politiku a říká mu: „Poslední dva roky jsi v kostele neřekl ani slovo o vyhlazování křesťanů - katolíků v Africe a ve zbytku světa, ani jsi nezmínil vyhlazování Jezídů, spolu s neustálým pronásledováním Kurdů. Měl by ses zaměřit na tyto otázky a nechat na pokoji věci, které nejsou v tvé působnosti". František o genocidě afrických, syrských, iráckých křesťanů sice několikrát mluvil, ale vždy to udělal velmi pozdě a pouze v obecné rovině, aniž by pojmenoval příčiny a jasně odsoudil mučitele. Neúprosně odmítá možnost intervencí mezinárodních sil k ochraně populací ohrožených masakry. Intervenci, o kterou byl požádán samotnými zoufalými africkými biskupy. Aby bylo jasno, neodmítám migraci jako takovou, odmítám migraci neřízenou a bez pravidel.

Sartori dále říká: „Františku, mluvíš velmi energicky, nepřetržitě - i drsně o imigraci, kdy bychom dle tvého názoru měli všechny přivítat en bloc, a bez jediného slova poskytnout finance, ale nic podobného nebylo od tebe slyšet v obraně zmasakrovaných křesťanů. A ještě, nikdy jsi nešetřil slova úcty k islámskému světu. Dokonce jsi zašel tak daleko, že jsi začal vyslovovat ekumenicky velmi pochybné teze“. Se Sartorim lze v mnohém souhlasit. Jako katolík chci, aby se papež věnoval zejména katolíkům. Nejsem sobecký, jen vím, že ve světě žijí stovky milionů mých souvěrců, potřebujících naši ochranu, peníze a pomoc. Přece to funguje jako v rodině. Nejprve pomáháme svým vlastním a poté až ostatním.

Jihoameričan František by si měl především uvědomit ještě jedno. V Evropě vždycky platilo právo „ius sanguinis“ (právo krve) nikoli právo „ius soli“ (právo místa). Občanem se stáváme po svých rodičích, nikoliv podle toho, že jsme sem dorazili. Máme zde tradice s tím spojené a implementované do našich právních řádů. Nejsme vykořeněnou skupinou jedinců, jako jsou Američané. Ctíme zásady historické kontinuity a jen tak nepřistoupíme na změnu hodnot, i když se to některým přepjatým idealistům nelíbí.  Ty obavy, které většina mých souvěrců má, ale zatím je drží v sobě a nikdy je, jako skupiny různých nesnášenlivých národovců a polofašistů, nebude z křesťanské úcty k lidem a životu agresívně ventilovat, se jednou patrně dostanou ven a nedopadne to dobře. Běžní katolíci jsou zmateni z toho, co se tady děje a jakým hlasem nejvyšší autorita církve mluví. Pokud bude Vatikán pokračovat v této politice, tak by měl být skutečně důsledný. Bude-li skutečně důsledný, tak na Tsiprasovu vládu podá žalobu za to, jak se hanebně a nehorázně chová vůči uprchlíkům v Idomeni, zejména k malým dětem. Toto fakt nedokáži vydýchat. A měl by se Tsiprase zeptat, kam zašantročil peníze EU určené na pomoc uprchlíkům.

František bude muset sdělovat i pravdy nepříjemné a přizpůsobit politiku církve v oblasti sexuality současnému světovému stavu (přelidnění). Bude se muset diskutovat a změnit postoj k antikoncepci, rodinné politice, umělému oplodnění atd. a vydat nové encykliky, reflektující současnou situaci. Bude muset Afričanům, muslimům aj. říct, že nemohou mít 5-7 dětí, dále bude muset apelovat na vlády, aby zajistily ve svých zemích funkční právní systém a garantovaly nedotknutelnost osobního vlastnictví, jinak z chudoby nikdy nevybřednou.

Udělá to papež František? Pochybuji. Je ryzí perónista, což jsme mohli sledovat minulý rok na jeho návštěvě Jižní Ameriky a vyjadřuje jistou náklonost k teologii osvobození, kterou předchozí papežové Jan Pavel II. a Benedikt XVI. tvrdě odsoudili mj. se slovy, že spasitel byl a je pouze jeden. Ale Spasitel byl důsledný a to František žel není.

Závěrem, Sartori si nikdy nebral servítky: „Pravdou je, že je jednodušší a pohodlnější střílet do politiků než bránit křesťany", a pokračuje: „Bergoglio je mazaný Argentinec. Měl by se více soustředit na problémy církve, ne být politickou hvězdou."

Může totiž přijít chvíle, kdy někdo vmete papeži do obličeje, že svým moralizováním a poselstvími o bezbřehé naději lepšího života v Evropě se stal spoluviníkem smrti tisíců lidí ve Středozemním moři.