16. září 2009
O víně nevinně
Tvou náruč vnímá
opilá jak z vína
vinná je vina?
nevinná nevina?
Sklenici třímá
Hodiny odbijí
smyslně očima
lásku jen upíjí
víno jiskřivé
Dvou srdcí žár
Polibky mámivé
království za pohár
nápoje rudého
nápoje lásky
Jeden má druhého
To vše jen z lásky
Ve víně je pravda
Tak kdo se mnou si zavdá
nevinně o víně
vinně o nevině
lítám v tom zas
In vino veritas
Jana Zapadlová
Houskové knedlíky podle Běly
Knedlíky, které se vždy povedou.Domácí kynuté knedlíky: si 350 g polohrubé mouky na lžičku droždí asi 2,5 dc vlažného mléka 1 celé vajíčko trochu soli dva včerejší rohlíky nakrájené na kostičky. Do mísy rozdobíme droždí, mírně posolíme a necháme stát, až se droždí rozteče.Přilijeme mléko, přidáme vejce-rozmícháme.Pak přidáme mouku a vypracujeme tak, až se na těstě dělají bubliny.Vmícháme rohlíky.Těsto posypeme lehce moukou, přikryjeme utěrkou a necháme kynout asi 40 minut.Na prkýnko si poprášíme moukou, těsto rozdělíme na dva díly, vytvarujeme šišky, mokrou rukou uhladíme a vložíme do vroucí vody,kterou jsme předem osolili.Vaříme 20-25 minut, v polovině otočíme.Vyjmeme, hned propícháme a necháme vypářit.Pak krájíme. Kynutné knedlíky bez kynutí: asi 350 g polohrubá mouky sůl 1 vejce půlka kostky droždí asi 2,5 dc mléka nebo vody 2 včerejší rohlíky Nejprve droždí rozdrobíme do lžíce vlažné vody a přidáme špetku cukru a mou.Když vzejde kvásek, zadeláme těsto, nakonec opět vmícháme krájené rohlíky.Hned uděláme dvě šišky a vaříme 30 minut v osolené vroucí vodě.Po vyjmutí můžeme hned krájet. Knedlíky bez kvasnic s práškem do pečiva: 350 g polohrubé mouky sůl 2 žloutky a jeden bílek asi 2 dc vody nebo mléka rovná káv.lžička prášku do pečiva 2 krájené rohlíky lžička oleje. Nejprve smíchat prášek s moukou, pak přidat vše ostatní vymíchat-rohlíky-30 minut ve vroucí vodě. !!těsto musí být vždy tak tuhé,aby šel tvarovat knedlík, ale víc ne!Tvarujeme mokrýma rukama
Jana Zapadlová
Kotě
Páteční ráno nezačalo vůbec dobře,i když jsem měl náhradní volno a měl jsem jet na chalupu,neměl jsem dobrou náladu.V práci máme nějaké potíže a já jsem nervózní a podrážděný,k tomu jsem se ještě stačil pohádat s manželkou.Protože se mnou nechtěla jet na víkend,řekl jsem jí že si s sebou vezmu našeho psa a už to bylo:To teda ani nezkoušej,brát ji s sebou,zase ji tam ztratíš,nezavřeš vrata a nehlídáš ji opovaž se!!! Podráždilo mě to ještě víc,i když jsem věděl že má v něčem pravdu,nemínil jsem jí ustoupit. Když odešla do práce,vzal jsem vodítko a zavolal Blondi! Jedem! Fenka radostně vyskočila a zavrtěla ohonem.Dojel jsem v pohodě na chalupu s určitým pocitem zadostiučinění i viny.Blondi,to bude panička řádit až zjistí že nejsi doma...chichi,nebo jí zavoláme? Co myslíš Blondi,zavoláme paničce? Fenka radostně štěkla,protože uslyšela své jméno a s vrtícím ohonem se ke mně rozběhla myslíc,že jdeme na procházku. Ále,to má čas,pomyslel jsem si,vzal do ruky vodítko a šel se podívat ke kamarádovi který bydlí o dvě chalupy nad námi.Když jsem se vrátil,sedl jsem si s hrnkem čaje nad křížovky,protože na práci jsem měl času do neděle spoustu. Chvíli byl klid když tu najednou Blondi začala zuřivě štěkat v síňce. Proč ten pes tak rafe,ptal jsem se sám sebe,protože jsem neslyšel nikoho přicházet. Fenka,ale dorážela na cosi pod věšákem...Blondi,co tam máš ježka?...Blondi fuj! Nesmíš! Fuj je to!!! Okřikl jsem stále hlasitěji štěkající fenu...pak jsem se podíval do koutečku kam zuřivě dorážela. V koutku se krčilo maličké koťě,oči navrch hlavy vytřeštěné strachem. Sehnul jsem se a vzal ho do náručí... Kde ty se tady bereš,mrňousi,Blondi nech ji,fuj je to,nevidíš že je to mrně? Držel jsem kotě v náručí a fenka skákala okolo mě,ve snaze zajistit vetřelce. Na místo!!! Zlobně jsem fenku odkázal na patřičné místo,abych si malého narušitele mohl v klidu prohlénout.Zvířátko na mě upřelo velké jantarové oči a začalo hlasitě vrnět.Co já s tebou budu dělat? Čípak jsi ? Pohladil jsem malou kočičí hlavičku a přemýšlel komu se asi ztratilo. Strčil jsem kotě za košili a šel k sousedovi. Soused Olda je takový místní zpravodajský denník a určitě bude vědět komu kočička patří.Oldo,nevíš čí to je? Zavolal jsem přes plot. Soused se přiblížil rozvážným krokem starousedlíka a ještě rozvážněji pravil:Nó,u Koutů mají koťata,ukaž,ale takový né. Nevím,snad přišlo od Straňků... Dej ho támhle k plotu,ať si jde...Nemám kočky zrovna dvakrát v lásce,ale takovéhle mimino jsem nedokázal ponechat na pospas svému osudu.Ale jestli jsi mu dal nažrat a pohladil jsi ho,už se ho nezbavíš. Jasně,dal jsem kotěti pár psích granulek a nejen že jsem ho pohladil,ale už ho mám za košilí. Asi v tom pěkně lítám,o kočky jsem se nikdy nezajímal a skoro nic o nich nevím. Nezbylo mi nic jiného,než zavolat manželce,kočky miluje,kdysi měla tři kocourky, bude vědět co s ní mám dělat. Ahojky,pozdravil jsem jí.Já jsem Ti jasně řekla že Blondi necháš doma!Spustila na mě jako klubko zmijí,počkej,Jani,já...něco tady mám... Co zase máš za pitomosti,spustila na mě bandurskou. Já jsem našel kotě a nevím co s ním mám dělat,co mu mám dát jíst,víš je maličký,takový-černo hnědý,ošklivý.Má žena jak uslyšela o kotěti zjihla a přestala mi spílat do né zrovna moc chytrých chlapů a jasně řekla.Dojdi do krámku,kup tam kočičí konzervu a dej jí vodu. Jasně,a co s ní potom, Mám ji za košilí, je hodná,jenom vrní a nikam neutíká,je maličká co s ní? Přivez jí do Prahy,pravila rázně má žena. Sama by zahynula,takové mrně se samo nedokáže o sebe postarat,stačí aby zmokla,prochladne a umře.Přivez ji. A co pes? Co by,zvyknou si na sebe. Bylo rozhodnuto a protože jsem samozřejmě nevěděl jakou kočičí konzervu mám koupit a kolik jídla mám dát tak malému zvířátku,rozloučil jsem se s prodlouženým víkendem,zavřel jsem chalupu a vyrazil zpátky do Prahy.
Jana Zapadlová
Neoznámený zločin
Je to už dávno, pracovala jsem v přádelně vzdálené od mého bydliště zhruba pět kilometrů. Do práce jsem se dostávala všelijak, stopem, kousek pěšky a zbytek autobusem, celou cestu pěšky ale od jara do podzimu převážně na kole.Nevím, proč jsem toho dne na kole nejela. Směna mi začínala v 18.00. Spustila jsem stroje, tak jako vždycky a začala jsem pracovat. Asi kolem jedenácté hodiny jsem ucítila pod pravým žebrem zlověstné ďoubání a pro jistotu jsem si vzala kuličku Febicholu abych zahnala bolest žlučníku ještě v počátku. Jenže, lék nezabral a mírná bolest se pozvolna začala proměňovat v pořádný žlučníkový záchvat. ,,Co jsem to já čuně zase zbaštila", spílala jsem své neomalené a neustálé žravosti. Nic naplat, požádala jsem mistra směny o propustku a se slzami v očích jsem se vlekla na pohotovost. Ještě, že poliklinika byla jen deset minut cesty od továrny. Mladý lékař mě vyšetřil pohmatem a já mu následným ,,jauvajs" potvrdila žlučníkový záchvat, dostala jsem injekci a po dvaceti minutách klidu mě propustili domů. Jenže, domů daleko s bolestí a pěšky, tak sotva co noha nohu mine. Nedalo se ale nic jiného dělat pomalu jsem se vydala na cestu.
Jana Zapadlová
O bolavém zubu
Můj miláček dostal k padesátce nové zuby a tak počítal s tím, že je bude mít do důchodu a pak dostane klapací. To znamená že od padesátky už nebude se zubama mít problémy a nebude muset k zubaři. Jenže se šeredně zmýlil a zuby se začaly ozývat už po čtvrt roce. Bolest se stupňovala až vyvrcholila tento víkend v pořádný zánět. V pátek se pochlubil že ho to bolí, večer začala pusa opuchat a šel spát bez večeře. Ještě držkoval ... V sobotu byl zamlklejší, k obědu si poručil něco měkkého, spolknul prášek a držkoval...
Jana Zapadlová
Kde mám vejce?
Můj muž je v podstatě docela hodný člověk, ale jeho nápady jsou občas vskutku famózní a neobyčejné. Můj miláček je někdy pěkně zralý na pěst nebo poctivý kopanec do zadní části. Ale občas se jeho výroky baví na chalupě i půl vesnice, potažmo nejbližší sousedé... Velkým koníčkem mého manžela je sbírat staré nepotřebné krámy, kterými systematicky zabordelí garáž, půdičku i sednici. A protože jsem rozumná žena a vím, že chlap musí mít hračku nechávám ho být, jen když nemám kam položit na stůl talíř s jídlem vrčím jako vzteklý pes. Můj muž se nejraději zabývá nimračkami, kravinkami a opravou věcí určených k likvidaci, že bych to někdy zlikvidovala sakumprásk i s ním, nebere na vědomí a stále přináší a skladuje nové harampádí. Je pravda, že má pár věcí potřebných a ty si opravdu poctivě uklidí, kámen úrazu je ovšem ten, že neví kam a pak vznikají kritické situace.
| Další články autora |
Aloha, namaste, salud! Znáte význam celosvětově známých frází?
vydáno 3. srpna 2026
Na dovolené, ve filmech i na sociálních sítích. Některé cizojazyčné výrazy používáme téměř každý...
Praha promlouvá ze zdí i chodníků. Vzkazy kolemjdoucích pobaví, překvapí i zamrazí
3. srpna 2026 14:07
Stojíš na mým fleku! Nemusíte číst knihu, abyste se dozvěděli o městě víc, než je někdy zdrávo....
V těchto dnech se láme osud českého Tesca. Britové už hledají kupce pro své obchody
6. srpna 2026 14:31
Britští vlastníci Tesca podle mnohých finančních médií rozjíždějí prodej svých aktivit ve střední...
Barrandovský kopec bez pozlátka luxusu. Nafotili jsme zákoutí, kterým se filmová čtvrť nechlubí
7. srpna 2026 13:47
Filmový magnát Miloš Havel. Režiséři a herecké star. Takhle obvykle vnímáme Barrandov, hlavně jeho...
Obluda mezi nádražími. Tam, kde řezali sovětské vagony, zastaví metro D nad rybníkem
5. srpna 2026 19:15, aktualizováno
6. 8.
10:34
Pokud by se vyhlašovala anketa o nejošklivější nádraží v Praze, to v Krči by mělo určitě medaili....
vydáno 9. srpna 2026 1:29
Lidé v sobotu vyrazili na oblíbené prvorepublikové koupaliště U Veselíka v Praze 6 v Divoké Šárce.
vydáno 9. srpna 2026 1:27
Valdštejnská zahrada v Praze 1, Malé Straně ať již vchodem za stanicí metra A Malostranská nebo...
vydáno 9. srpna 2026 1:24
Historický autobus Škoda 506N ev. č. 53 vyjel na lince C z Kobylis, Ke Stírce do Starých Bohnic....
Stavební pozemek Lukavec u Hořic s projektovou dokumentací na rodinný dům 4+kk
Lukavec u Hořic, okres Jičín
2 350 000 Kč
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 636x
Pracuji v uměleckém rámařství , žiji s manželem v Praze, mezi mé koníčky patří psaní povídek, básní, dále ruční práce, historie, válečná historie, sbírám lidové pověsti z Novopacka a Jičínska. Do diskusí přispívám jako ada.cat.
