Kde mám vejce?

Můj muž je v podstatě docela hodný člověk, ale jeho nápady jsou občas vskutku famózní a neobyčejné. Můj miláček je někdy pěkně zralý na pěst nebo poctivý kopanec do zadní části. Ale občas se jeho výroky baví na chalupě i půl vesnice, potažmo nejbližší sousedé... Velkým koníčkem mého manžela je sbírat staré nepotřebné krámy, kterými systematicky zabordelí garáž, půdičku i sednici. A protože jsem rozumná žena a vím, že chlap musí mít hračku nechávám ho být, jen když nemám kam položit na stůl talíř s jídlem vrčím jako vzteklý pes. Můj muž se nejraději zabývá nimračkami, kravinkami a opravou věcí určených k likvidaci, že bych to někdy zlikvidovala sakumprásk i s ním, nebere na vědomí a stále přináší a skladuje nové harampádí. Je pravda, že má pár věcí potřebných a ty si opravdu poctivě uklidí, kámen úrazu je ovšem ten, že neví kam a pak vznikají kritické situace.

Přestala nám svítit starožitná stahovací lampa a protože elektřině nerozumím požádala jsem můj poklad aby to opravil. Ujal se toho stylem jemu vlastním.

,,Přines mi šroubovák...Jakej?" Ptám se protože vím že co mu přinesu,  hned zhodnotí že to stojí za h*vno.
,,Nóó..., jeden malej a jeden větší a kombinačky... Všechno...? Jó...asi jó..." Sundal lampu a ihned zjistil závadu kterou uměl opravit, ale neměl kabílek. Máňo..., v garáži někde... je ten s tím hadrem... víš ta replika starého kabelu..." Hledání kabelu v jeho garáži by zaměstnalo tým špičkových detektivů, ale i mě se to po chvíli podařilo.
Jenže i jemu se podařilo... pracuje sice s citem, ale mosazná objímka už byla zteřelá a prasklo mu to v rukách... můj miláček zaklel do pr..., já však vím že takových krámů má spoustu a tak jsem ho chtěla utěšit a říkám mu: ,,Nic si z toho nedělej, máš přece tu krabici a tam máš veškeré součástky k starým lampám. Manžel pokýval hlavou a šel do jarmary zaňuchat do škatule... ,, Do prdele!!!  Kams mi dala tu krabici!!! Já se z toho po... tady jsem to měl od tý doby co jsem koupil chalupu a TY!!! mi to někam zahrabeš, nes.r se do mých věcí!!!"
Šla jsem se podívat jestli si to nedal do police v garáži, já jsem mu to opravdu neodnesla a ani on mi neřekl abych do dala jinam. Nikde nic... sakra, kam to mohl dát... Vrátila jsem se do sednice a miláček řádil jako jako banda islámských teroristů... ,,Bylo to v tý krabici, tam bylo všechno, teď je to v pr... a nevím co sem pověsíme, tady byla a bude stahovačka!!! "

Pravila jsem klidným hlasem, že nevím kde to má a já jsem to neodnesla... Reagoval řevem: ,,Paní Chytrá se furt musí do něčeho sr.t a pak já mám ho..o" a další peprná slova. ,,Bylo to v krabici jak byly ty vejce, slyšíš? kams to dala? Kam sis to dal tam to máš a už mě ne*er!!!" Houkla jsem na něho už docela naštvaně. ,,Jseš blbá," zněla jeho odověď. ,,Kdybys byla normální ženská, děláš co máš..." S klidem Angličana jsem za sebou zavřela dveře a šla si po své práci...
Chvíli bylo ticho a najednou vidím jak jde na zápraží, rozhlíří se jako buldog a když mě spatřil žařval na celou ves: ,,Kams mě dala ty vejce?"

Vyprskla jsem smíchy a sáhla na určité místo na těle... ,,Ty nevíš kde máš vejce?  Já tvoje vejce v ruce neměla... Ticho..., najednou mu to došlo a počastoval mě tím že jsem blbá a mám se jít vy*at...

Jenže mě to nedalo, vylezla jsem na půdičku a pod horou harampádí jsem našla požadovanou škatuli a donesla mu ji. Poděkoval, zeptal se kde byla a lampu opravil.

Druhý den jsme šli po cestě k lesu a potkali jsme mladou sousedku, manžel jí pozdravil a ona mu odpověděla skoro s vyprsknutím smíchu... ,,Je nějaká divná nééé?"  Neměla jsem sílu mu nic vysvětlovat a on se tři týdny divil proč se obě sousedky na něj tak záhadně uculují...

Bodejť by se neculily, když neví kde má vejce a ještě to vyřvává do světa...

Pro vysvětlení: Vejce je keramické závaží ke stahovací lampě.