Pan prezident pořádá mejdan!

Do uší mi někdo chtě nechtě pouští stále stejnou píseň, kterou nemohu vypnout. Blíží se nám oslavy něčeho tak zásadního, jako je Den vzniku samostatného Československa. A na jazyku mi opět zůstává hořká pachuť.

Akt, který by měl být věnován samotnému uctění památky něčeho historicky tak zásadního, se nám pod pořadatelem mění v teenagerovský mejdan s ukřivděným seznamem hostů. Miloš Zeman, toho času rádoby prezident České republiky, opět nenaplňuje to, co se po něm jako po prezidentovi žádá. Asi mu nikdo neřekl, že se nejedná o jeho oslavičku, na kterou si může pozvat, koho má či nemá rád, ale že se jedná o státní akt. Pokud nedokáže potlačit své sympatie a antipatie na profesionální úroveň, nemá na svém postu co dělat… Ale to už víme dávno. Stejně pomstychtiví a ukřivdění jedinci mu budou tleskat a říkat, to je správně, jen ať tam toho nezve a toho nezve… Mezi námi, myslím si, že samotným nepozvaným tím vlastně skládá poklonu. Ale je to další ostuda na tom dlouhém seznamu.

A tak čekám na změnu, na to, až tohle skončí a přijde někdo další, a stále naivně doufám, že se lidé poučili a tohle už nedopustí. I když se ukazuje, že poučení se z předešlých chyb nám není vlastní, o tom svědčí celá naše politická scéna.

Ani žáček první třídy by nevěřil lžím, které nám tým pana prezidenta kouskuje a dělá si z lidu, jemuž má jít příkladem, jejž má zastupovat, bandu hloupých tleskajících a praštěně se usmívajících lidiček se stejně zhrzeným charakterem. Jeho věčné dohady o zdravotním stavu jsou opravdu do nebe volající. Každý z nás, kdo viděl nemocného člověka, musí poznat, že takhle nevypadá zdravý jedinec. A byla by to samozřejmě jeho naprosto soukromá věc, pokud by se nejednalo o hlavu státu, která lidem do očí lže. Jeho odjezd z komicky vykonstruovaného rekondičního pobytu mi připomínal film Ztratili jsme Stalina a jen jsem čekala, jestli se ještě někde objeví, nebo z něj hradní štáb udělá hlavního hrdinu a bude lid ujišťovat o svých pravdách, které tvoří a potřebuje.

Je to smutné, velice smutné, nikdy jsem se tak dlouhodobě nestyděla za hlavu našeho státu. Chci to změnit, tohle je nepovedený sitcom. A ptáte se, kdo má přijít místo něj? Zda tady někdo takový je? Ano, jistěže je… A Babiš je jen ten nejhorší scénář, který nechci připustit. A jestli věřím někomu ve ctění hodnot a dostání svému úřadu, je to paní Miroslava Němcová. Vskrytu doufám, že se toho třeba dočkám. Dáma, která mluví stručně, trefně, v souladu s demokratickými právy občana. Pro Miloše Zemana mám jen dvě slova – ostuda a pomsta.