Od sousedů ke grázlům

Nikdy jsem nechtěl psát o něčem, co bude mít jepičí život.  Po předvolebních návštěvách různých periodik, „fejzbúků“, reklamních ploch a větších, či menších měst,  ale nemohu jinak.

Odevšad se na nás valí obligátní předvolební plky. Ale o ty mne nejde. Byly, jsou a budou. A navíc pořád skoro stejné, takže ani toto téma není pro mne dnes to pravé k zamyšlení.

Jde mi o formu !

Všimnul jsem si totiž, že politika není až tak všeobjímající, jak by se na první pohled mohlo zdát. Volí-li lidé na vesnici či malém městě, tak nevolí politiky, strany či programy   (to už vůbec ne). Ale volí lidi. Konkrétního člověka, souseda, kolegu z firmy, který má ještě trochu nazbyt té vůle a energie, kterou míní položit na oltář svých sousedů, své vesnice, ve jménu lepších zítřků.

A je-li těch sousedů víc, vzniká fungující, vždy jednobarevný aparát, táhnoucí za jeden provaz. Čert vem strany.  A tak není potřeba pomlouvat, plivat na někoho špínu, či listovat v zažloutlých albech, nebyl-li ten či onen místí kandidát před třiceti lety zaznamenán někde zpitý pod obraz, neboť by se ta fotka mohla dnes po hříchu hodit…..

Takové moresy začínají až s „opravdovou“ politikou větších městeček a měst. Tam už jsou strany, lídři, programy. Ale pořád to jsou sousedé. Žena jednoho lídra učí děti toho druhého, spolu se potkávají v hospodě, aniž by se pokaždé servali. Zkrátka, je to již „političtější“, ale pořád v rámci jakési sousedské koexistence. Protože se zkrátka znají a potkávají téměř denně.

Tu pravou grázlovinu vidíme až na té celostátní úrovni. Šklebící se vyretušované xichty podél silnic, kde každý vykřikuje, že pouze on zaručí blahobyt. Ale budiž. Slibem nezarmoutíš. Ale co mě opravdu dopaluje je to, že jedním dechem každý z těch „spasitelů“ zcela bezprecedentně napadá všechny ostatní.  Jeden lže, takže i krade, druhý křičí, že líp už bylo a že ti ostatní jsou v politice jen, aby si zajistili dotace do vlastních firem, atd. atd.

Teprve tato rétorika je ta správně grázlovská. Lidí, kteří takto mluví zcela bezostyšně nejen v předvolební kampani, ale i v parlamentu před kamerami a celým národem, při rozhovorech ve zprávách, při předvolebních mítincích, zkrátka všude. Jsou sprostí, útoční, egocentričtí a ani jim to nepřijde divné. Oni už si prostě zvykli !!!!   A myslí si, že tak je to normální !!!

Jak vzdáleni jsou té pravé sousedské „politice“, která se vede tam, kde jsou si lidé, ještě pořád, blízko.