Budeme mít legální vládu s důvěrou, kterou nechtělo 55 % voličů. A tu vládu dokonce poslanci KSČM ani nemusí přímo podpořit. Stačí, že ji budou tolerovat. Ukazuje se,že parlament vůbec nereprezentuje poměrným způsobem vůli voličů.
A to je základním zdrojem současného napětí ve společnosti. Za této situace pak jsou většinové koalice zcela jiné. A také kompromisy schválené většinou sněmovny či vládou jsou příliš daleko od většinového názoru voličů.
Konkrétně:
ANO by v poměrnému systému mělo zcela jinou sílu - 60 poslanců. Pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny znehodnotila 6% hlasů a ANO tím získává další 3 poslance. Přepočet d'Hondtem dalších 15 poslanců ! Celkem jich ANO získává 78. Volební zisk 30% hlasů pro ANO se proměňuje jako v pohádce v 39% poslanců!
Přepočet d'Hondtem funguje jako blesk z čistého nebe, někomu přidá (velkým), někomu uškodí (malým). Patnáct ziskaných poslanců ANO však mění poměry de facto dokonce dvojnásobně, těchto 15 poslanců totiž Babiš získává na úkor svých politických soupeřů!
Přehledně je situace zisků a ztrát jednotlivých stran ve volbách 2017 zobrazena zde:
Tento volební zákon způsobuje sám o sobě problémy, které by jinak vzniknout vůbec nemusely nebo by byly snáze řešitelné.
Nejviditelnějším příkladem jsou současné protesty proti tomu, abychom měli trestně stíhaného premiéra, který byl agentem STB. Strany a hnutí, kterým to nevadí - ANO+SPD+KSĆM - dostaly dohromady hlasy pouhých 48 procent voličů. Poslanců mají ale 115, tedy téměř ústavní většinu !
Ve skutečném poměrném systému by byla pozice ANO mnohem těžší, pro většinové vládnutí by potřebovalo 2 koaliční partnery (ne už jen jednoho a pouhou toleranci druhého). Pozici premiéra by pak Babiš nejspíše neobhájil, další vstřícný subjekt u soupeřů asi není (u ČSSD brzy uvidíme).
V současnosti mají ANO s SPD dohromady 100 poslanců (za 40% procent hlasů voličů), což mimo jiné znamená zablokování situace tím, že nemůže vzniknout žádná vláda s důvěrou, ve které by nebyl alespoň jeden z dvojice Babiš-Okamura, nebo by takovou vládu jeden z nich musel alespoň tolerovat. Je tedy bohužel smysluplné dávat pokusy o sestavení vlády výhradně hnutí ANO.
Co s tím? S tímto už nic, ale pro příště?
U Ústavního soudu je žaloba senátorů, na základě které by Ústavní soud mohl volební zákon alespoň v klíčových paragrafech zrušit. Pokud se tak nestane, je možné se pokusit schválit nový volební zákon, který systém přiblíží k čistému poměrnému. Nejprůchodnějším řešením je zavedení 2. scrutinia,které tu již bylo. Další možností je změna počtu či velikosti volebních krajů či zavedení jediného volebního kraje - celé ČR .
Pokud se nestane nic, zůstane napětí a vládnutí v neprospěch většiny a to i po příštích volbách.
P.S. Putičkářští skeptici mi namítnou, že nadpis měl být ještě drsnější. Že tolerance komunisty de facto znamená snížení hlasovacího kvóra, což je stejné, jako když je polovina KSČM pro a druhá proti. Tedy, že vláda s důvěrou bude podepřena jen 40.79 % hlasů voličů.
To jsem ale napsat nechtěl, protože se opravdu nechci dožít chvíle, kdy nám ústavní soudci řeknou, že vláda 40% menšiny nad 60% většinou národa je pořád ještě demokracií.
