Porážka slušnosti, vítězství hulvátství, vítězství ruského vlivu, vítězství xenofobie -iracionálního strachu z uprchlíků, porážka lidského přístupu k uprchlíkům? Ne! Šlo o pouhou komplexní personální volbu ze 2 lidí.
Jsme svědky smršti komentářů k prezidentským volbám, kde jednotliví komentátoři zajímavě a se zaujetím rozebírají, co národ podle nich svou volbou řekl, co odmítl, proč byl zvolen či nezvolen ten či onen, co rozhodlo, co byl nejdůležitější aspekt, podle kterého se lidé rozhodovali.
Hluboce s nimi nesouhlasím, velmi se mýlí.
Byli jsme totiž svědky volby personální mezi 2 kandidáty na prezidentskou funkci. Šlo v podstatě o situaci, kdy je vypsán konkurz na funkci a v porotě sedí celý národ.
Výsledek takové volby je u každého z porotců dán KOMPLEXNÍM hodnocením, zda se kandidát hodí na tuto funkci. Takové hodnocení ma spoustu aspektů - volební program (co chce kandidát ve funkci dělat), jeho zkušenosti s podobnou činností, jeho vzhled, charakterové vlastnosti, morálka, zdravotní stav, komunikační schopnosti, přehled o oboru, inteligence, sociální inteligence,...
Každý z porotců má své priority a představy, co takový kandidát má splňovat, jiné, na některé aspekty klade velký důraz, některé jsou pro něj naprosto zásadní a téměř neopominutelné, jiné zase někdy i naprosto nepřijatelné a ihned vyřazující.
A každý také po svém rozhoduje, nakolik kandidát tuto konkrétní prioritu splňuje. Ani na tom se samozřejmě porotci nemusí shodnou.
Nakonec se každý z nich podle mixu svých kritérií rozhodne, který kandidát je na funkci vhodnější,.
Nebo se rozhodne, že pro něj jsou oba kandidáti zcela nepřijatelní (a nejde volit).
Je hloupou fikcí, že na základě KOMPLEXNÍHO výsledku volby u každého člověka lze rozklíčovat jednotlivé klíčové motivy a jejich váhu v celkovém hodnocení, jedná se o směs pocitů, jak na vás kandidát působí, jak vnímáte řeč těla, její soulad s obsahem slov, důvěryhodnost, schopnosti reálně svůj program prosadit, temperament, sebedůvěru, schopnost být leaderem a přesvědčovat a racionální uvažování o programu kandidáta a jeho prioritách.
Výsledkem je, že volím prvního nebo druhého či žádného kandidáta.
Nejdu k volbám, protože mě žádný neoslovil tak, abych tomu věnoval čas, nebo jsou oba nepřijatelní, nebo pro mne volba prezidenta není důležitá atd...
Většina komentátorů však ve svých komentářích bezděčně prozrazuje vlastně jen svoje priority, své klíčové hodnoty. Jako kdybychom je měli všichni stejné. A z komplexního hodnocení usuzuje zcela nesprávně na jednotlivosti.
A protože (zdá se mi) pro většinu z nich jejich favorit nevyhrál - na základě toho hodnotí svou optikou koho národ preferuje. Můžeme se dočíst plno osočování národa - o obdivu národa k hulvátství a hulvátům, o národní xenofobii, o neúctě k slušnosti, obdivu ke lhaní, nedostatku respektu k hodnotám západního světa, podlehnutí vlivu Ruska.
Nic z toho není pravda, každý to má zcela jinak i když nakonec volí stejného člověka.
A dokonce ani dodatečné průzkumy a dotazy na preference u konkrétních lidí toho mnoho nezjistí.
Volba je namíchaný koktejl, u kterého lidé často nedokáží rozklíčovat směs myšlenek a pocitů, které je vedou k tomu, že jim buď chutná více či méně než jiný koktejl. Jde do značné míry o intuici danou celoživotní zkušeností s nejrůznějšími lidmi. Navic je to koktejl dobový - pocit a informace v dané chvíli.
Proto je třeba uznat volbu s pokorou. A nepitvat s pýchou rozumově její důvody - jsou prakticky nezjistitelné.
Ano. "Nic nekončí, jedeme dál" . S novým staronovým prezidentem.
Blábolů, proč jsme většinově zvolili právě tohoto a jací proto jsme, se dočteme ještě spoustu.
Byla to třeba pro mne tak trochu Sofiina volba a národ ji přišel rozhodnout v nečekaně velkém počtu.
O to více by měli poražení respektovat výsledek.
