Somálsko a laissez-faire kapitalismus

V Somálsku vládne kapitalismus, který je hlavní příčinou tamní bídy a hladomoru. Tuto šílenost vypustil nedávno z úst šéf komunistů Vojtěch Filip. Přitom komunistické pokusy v různých koutech světa měly za následek ty nejhorší hladomory v dějinách lidstva (Čína, Ukrajina). Miliony lidí zemřely a další miliony musely trpět v nepředstavitelné bídě. Jestliže se jakýkoliv komunista odváží tvrdit, že hladomory jsou způsobeny kapitalismem, adekvátní reakcí by bylo přinejmenším útrpný pokrčení ramenou.

Jenomže s tímto názorem není soudruh Filip osamocen. Je s podivem, jak mnoho lidí se domnívá, že Somálsko je ideálem pro zastánce laisez-faire kapitalismu a odpůrce státních zásahů do ekonomiky, a že odstranění státního řízení hospodářství by vedlo k situaci srovnatelné se somálskou. Je to něco naprosto fantastického a nepochopitelného.

Lidé naočkovaní etatistickou propagandou přemýšlejí zcela v mantinelech toho, co jim dnes a denně vtlouká do hlav státní školství, média a renomované intelektuální autority. Stát podle nich musí lidem zajistit práci, bydlení, odpovídající majetkový standard. Tuší, že kapitalismus znamená minimalizaci státu. Vidí, že v Somálsku se rozpadla centrální správa - a tak automaticky, aniž by si uvědomovali, k jakému nesmyslu dospěli, vyvodí, že v Somálsku mají dnes kapitalismus a ten je příčinou tamní bídy, neboť v Somálsku neexistuje vláda, jež by prováděla sociální politiku a řídila hospodářství.

Definicí kapitalismu samozřejmě není absence státních zásahů do ekonomiky. Kapitalismus je především systémem, v němž jsou absolutně respektována práva jednotlivce - tedy právo na život, svobodu a majetek. Ekonomické aspekty, tedy existence svobodného trhu a absence vládních zásahů, jsou pak teprve důsledkem toho, že si lidé zvolili individuální práva bezvýhradně respektovat. Tento respekt však nejprve vyžaduje důležitý předpoklad: individualismus. Lidé musejí chápat, že jsou nezávislými bytostmi, odpovědnými za svůj vlastní osud, a že cílem jejich života by mělo být dosahování vlastního štěstí. A to přímo souvisí s dalším nezbytným předpokladem: absolutní racionalitou. Lidé nejprve musejí racionálně odvodit své skutečné potřeby a hodnoty, a teprve potom je mohou sledovat a usilovat o ně.

Pouze na takovémto myšlenkovém základě lze postavit skutečný, čistý kapitalismus. Samozřejmě, dosud lidstvo takového absolutního ideálu nedosáhlo - nikdy společnost nebyla tak racionální a tak individualistická. Amerika se k laissez-faire kapitalismu jen velmi těsně přiblížila - a výsledkem pak byl největší rozkvět, růst bohatství a blahobytu, technologický pokrok, jaký si lze v dosavadní historii lidské civilizace představit.

Bohužel, protože americký kapitalismus nebyl podpořen řádnou filozofickou a morální obhajobou, podlehl opačným idejím - byl téměř zničen kolektivismem, altruismem a iracionalitou, se všemi důsledky, které z toho plynou. Spojené státy dnes nepochybně nejsou kapitalistickým státem, jejich systém je spíše určitou formou socialismu. Socialismus totiž není jen znárodňování, gulagy a centrální řízení veškeré výroby - socialismus nabývá mnoha podob, a dnešní Obamova Amerika má svým přístupem k ekonomice velmi blízko k fašismu. Ale to jen tak na okraj.

Přestože je skutečný kapitalismus prozatím neobjeveným ideálem, stále platí, že společnost je tak bohatá a rozkvétající, jak se dokáže kapitalismu přiblížit. Západní Evropa byla během studené války od skutečného kapitalismu nepředstavitelně vzdálená - ale i to málo stačilo, aby se stala nesrovnatelně bohatší než jakou byla východní Evropa pod nadvládou komunistů. (Toto srovnání samozřejmě neznamená, že je v pořádku, že se západní Evropa spokojila s polovičatým modelem “sociálně-tržní ekonomiky”. Skutečně kapitalistický systém by se totiž nepochybně ukázal být daleko efektivnějším, dynamičtějším, a bohatším. A morálnějším.)

Na jakých ideových základech spočívá dnešní Somálsko? Může snad někdo tvrdit, že tamní systém maximálně respektuje individuální práva a racionalitu? Opak je pravdou. Absence centrální vlády na území Somálska neznamená, že tamní lidé musejí být automaticky svobodní. Somálsko se rozpadlo na několik území, na nichž se buďto ustanovila autonomní vláda, nebo tam panují krvavé kmenové boje. Část Somálska je navíc pod vlivem islamistů, kteří prosazují nesmlouvavé uplatňování barbarského práva šaríja. Somálci nejsou svobodní - o tom nemůže být žádných pochyb. Buď podléhají více či méně tyranské a zkorumpované místní vládě, nebo se dostávají do područí toho či onoho kmenového warlorda. Tamní mentalita a kultura není individualistická, nýbrž primitivně kolektivistická, přesněji řečeno kmenová. V takovém prostředí nemůže mít kapitalismus v žádném případě živnou půdu.

Pokládat takovou společnost za kapitalistickou znamená pokládat za kapitalismus i tlupu Křováků nebo pravěkých lovců mamutů - protože tato společenství přece také neznají nic jako centrální vládní regulace a zásahy do ekonomiky. Je to samozřejmě zcela absurdní.

Představa, že somálská ekonomika není nijak regulována, je přinejmenším nepřesná. Projevy násilí vůči trhu zde sice nepocházejí od centrální vlády, vliv místních, nově ustanovených vlád však nemohou být o nic méně utiskující. Je v principu jedno, zda je svoboda zadupávána do země jedním diktátorem usazeným v hlavním městě, nebo několika samozvanými kmenovými vůdci.

Je pravdou, že některé statistiky vypovídají, že v Somálsku se mnoha podnikům daří a že v Mogadišu kvete telekomunikační průmysl (více v textu Jiřího Schwarze jr. „Co se stalo v Somálsko“: http://www.libinst.cz/tl/tl_01_02_2007.pdf). Celé město je protkáno moderní telekomunikační sítí v přístupu k ní Mogadišu předčí všechny ostatní kouty Afriky. Ceny připojení patří, díky absenci daní, k nejnižším v Africe. Skutečně, je možné, že absence centrální vlády může vytvořit dostatečně příznivé prostředí pro rozvoj podnikání. Nicméně to stále neznamená, že lze takový systém automaticky nazvat kapitalistickým, chápeme-li pojem kapitalismus správně. Absence vládních regulací nijak nezaručuje, že společnost respektuje práva jednotlivce, a že nedovolí, aby takový systém zase rychle nespadl do náruče libovolného autoritářského vládce. Kulturní a etické předpoklady jsou mnohem důležitější - ekonomika a politika je teprve jejich důsledkem.

Americká Deklarace nezávislosti a první Ústava je projevem celého souboru názorů, které nakonec vyústily v pohled na člověka jako na bytost, která potřebuje svobodu. Pouze taková kultura, která dala vzniknout tak jedinečné formulaci svobody, jakou je Deklarace nezávislosti, se mohla nakonec přiblížit skutečnému kapitalismu a užívat si jeho nesčetných plodů. Somálsko se takovéto svobodomyslné kultuře ani nepřibližuje.

V zemi, jejíž kulturu určuje respekt k právům, individualitě a svobodě alespoň významnou měrou, by byl rozpad autoritářské nebo přímo diktátorské vlády následován vzedmutím produktivního a myšlenkového potenciálu nejširší veřejnosti. Lidé by se vymanili z mantinelů, kterými jim vymezovala životy tyranská vláda - a to by se projevilo postupným, ale velmi rychle výrazným růstem bohatství a životní úrovně. Tak tomu bylo v Československu nebo Polsku po pádu komunistů. I tak malé a omezené povědomí o svobodě, jaké v naší společnosti panuje, stačilo ke vzniku víceméně svobodného trhu a nesmírnému zlepšení životní úrovně lidí. Bohužel, protože zde svoboda, podobně jako v celé Evropě, nikdy neměla širší myšlenkové zastání, které by odhalilo její velkolepost, mělo období, v němž role státu ustoupila do pozadí, jen krátkého trvání. Dnes se řítíme do náruče eurokolektivistického autoritářství, jenž na sebe stále patrněji bere podobu diktatury.

Somálská kultura je určována podřízeností a pasivitou, kmenovým kolektivismem a barbarským násilím. Zbaví-li se taková kultura okovů diktátorské nadvlády, nevyužijí obyvatelé nabyté volnosti k tomu, aby začali tvořit a zlepšovat svou situaci, nýbrž si začnou navzájem uřezávat hlavy v kmenových válkách, nebo dopustí, aby jim vládli vousatí náboženští fanatici. Nemají v sobě ani kousek vůle k prosazení a udržení svobody - protože vůbec nevědí, co svoboda je.

Taková kultura pouze vymění jednoho diktátora za jiného. Hladomory zažívalo Somálsko i za existence jednotné vlády, zažívá je dnes, kdy jednotlivým územím vládnou místní samovládci, a bude je bezpochyby zažívat i v budoucnu. Této zemi není pomoci, dokud ji nebudou chtít dostat z problému sami Somálci a dokud nezmění zcela od základu svou kulturu.

Evropě trvalo stovky let, než se vymanila z náboženského tmářství a umožnila nástup renesance a humanismu, který položil základy, na nichž později spočinul kapitalismus 19. století. Jak dlouho to může trvat zemím, jako je Somálsko, a zda vůbec jsou toho takové země schopné, těžko říct.

---

Poznámka na konec: Zcela záměrně jsem se v tomto textu vyhnul problematice anarchokapitalismu, nebo, jinak řečeno, stateless society. Někteří lidé, kteří podobně jako soudruh Filip nazývají Somálsko kapitalistickým státem, upozorňují na tamní absenci centrální vlády a ztotožňují tuto situaci s kapitalismem. Mezi zastánci tržní společnosti se již dlouhá léta vede spor o to, zda je existence státu v souladu nebo v rozporu se svobodou. Problematice stateless society bych se rád věnoval v některém z příštích textů, zde jen uvedu, že se rozhodně neřadím k zastáncům anarchokapitalismu, a podobně jako např. Ludwig von Mises nebo Ayn Randová pokládám stát v jeho minimální podobě (zajišťující fungování policie, justice a armády) za nutný předpoklad k udržení svobodné společnosti.