Ačkoliv objektivismus správně uznává existenci objektivní morálky na základě přirozenosti, ale zcela se mýlí v otázce o smyslu bytí, nejvyšších cílech člověka a jeho kvalitách. Obdobně jako humanismus zbožšťuje člověka a zcela vylučuje Boha. Tato filozofie apeluje na okamžitý temporální prospěch a zcela popírá rozměr věčnosti lidských činů. Je to obhajoba destruktivního sobectví a jeho racionalizace. V Atlas Shrugged je to dobře vidět odkud vane vítr, když autorka nemá problém považovat za morální nevěru (porušení manželského slibu) a podvody za účelem vlastního obohacení.

Výtka, že libertariánství se neopírá o rozum, je podle mě lichá. Rothbard v Etice svobody rozum zcela zásadně obhajuje (strana 51 a dále) a i v dalším nalézá (snaží se nalézt) objektivní etiku postavenou na rozumovém poznání. Ale ono ani to nábořenství (kritika konzervatismu) nemusí být nutně nějak mystické. Akvinský poznává Boha rozumem (na rozdíl od Augustina). Moc se mi líbí, jak si v tomto libertarián Rothbard notuje se scholastiky.

Svoboda nikdy nemůže být objektivní jako cokoliv nemůže být objektivní. A vlastně již diskuze o míře objektivity nemůže být objektivní.

Je samozřejmé, že je nutné vyvinout co největší úsilí, aby o svých životech mohli lidé rozhodovat sami.

ALE. Lidé nežijí sami. Žijí společně, v rodinách, obcích, v komunitách.

Může se svobodně jedinec rozhodnout, že vyleje do řeky v obci nějaké chemické svinstvo, které poškodí všechny v obci nebo to zasáhne dokonce další obce?

Před 200 léty bylo svobodné ohrožení jedincem směrem k širší komunitě menší, než je dnes. Nikdo z nás nemůže odejít a dělat si co chce podle libovůle.

Takže svoboda znamená kompromis. A tím se čisté libertariánství přesouvá ke konzervativním hodnotám: nezabiješ, nepodvedeš, nepokradeš, nezesmilníš (pud sebezáchovy, přirozený výběr vs. morálka - nechám si zajít chuť). atd. Já vidím problém jinde. Inteligentnější část populace se dokáže přizpůsobit nově vznikajícím sociálním a technologickým podmínkám, což je vlastně definice sociální inteligence. Libertariánství nebo konzervatismus? Tak prostě otázka nestojí. Otázka stojí jinak: jakou míru socializace můžeme dopustit, abychom společně mohli žít? O svobodě dnes vlastně již nemůžeme mluvit. Stejná míra svobody poskytnuta člověku, který neohrožuje komunitu a člověku magorovitému znamená zánik komunity. Předchozí komunity se ohrožení zbavovaly fyzickou likvidací jedinců, kteří komunitu ohrožovali. To dnes prostě nejde s ohledem na technologie, které používáme. Průkaznost ohrožení není jednoduchá záležitost. Osobně bych si přál, abych tady mohl žít bez mnohých z Vás. A myslím, že Vy také beze mne. Omezujeme se vzájemně ve své svobodě. Proto je nutné eliminovat komplikovaná pravidla soužití. Zbytečné teoretizování nevede k žádnému racionálnímu cíli. Hájek není politickou sílou kdežto Svobodní by jí mohli být. Svobodní si vyhnali Matějku, člověka, kterému rozuměli lidé bez ohledu na vzdělání. To byla velká chyba, která naší komunitu poškodila. Já nejsem Matějka.

Ach boze, zase straw man. Tak po milionte: ne liberalove svobodou opravdu nemysli to ze muzete nekoho zabit(nebo vylejt svinstvo do reky). Prave naopak tim mysli to, ze tohle nemuzete (negativni vymezeni svobody)!

Dovolím si sem vložit příspěvek pro ty, kteří se sem náhodou dostanou.

Svoboda je nedelitělná. Doporučuji si najít projev JFK v Berlíně.

Vypadá to, že nová generace dospěla do stavu pokročilé degenerace. Pan Hrubeš mudruje o alternativách svobody. Alternativa svobody neexistuje. Buď svobodu máte nebo nemáte.

Můžeme tady do nekonečna rozebírat téma úroveň svobody vs. zajištění spravedlnosti (nikoliv zákonnosti) a hledat její definici.

Je jasné, že definovat svobodu všech a dokázat domyslet veškeré důsledky není jednoduché. Předchozí generace nám dali návod. Chápu velmi přesně, že socialista s touhou provozovat denní revoluce nikdy nepochopí svůj společensko-destruktivní faktor.

Co ale nepochopím, je to, že člověk s úctou ke svobodě jedince se pře s jiným jedincem s úctou ke svobodě místo toho, aby se přel se socialisty. Říkejte si jak chcete: konzervativci, libertariány nebo jakkoliv jinak. Nejdůležitější svobodou je zákon, který pochopí i Pepek Vyskočil. Nejdůležitější svobodou je možnost efektivní obrany před magory, kteří se vyskytují ve velmi malé menšinové populaci (různí vraždiči jehňátek se v populaci vyskytují v řádech desetin nebo setin promile populace - na takové matematické vyjádření ani nemáme číslo). Nejdůležitější svobodou je nezákonost. Znamená to, že nelze vše vměstnat do cáru papíru nebo elektornické distribuce pravidel soužití. Zákon musíme cítit. Svobodní si musí vybrat: buď chtěkí být relevantní politickou sílou nebo kavárenští diskutéři. Zatím jsou tím druhým a politická síla je logicky nula. Od Svobodných očekávám jednoduché: nemuset se ráno vyjít na ulici s předpokladem státní buzerace. Jestli chtějí Svobodní plácat o svobodě, na to jim postačují diskuzní kroužky. Ale politika je o něčem jiném.

Petr Hájek ale nechce svobodu.

Napište ještě jeden takovýto článek a rozlučte se i s těmi 3% voličů.

Vy napíšete rozbor na 12 A4 o tom, kdo komu a jak přináší svobodu a mezitím se Zaorálek postaví na bednu a zařve: souzi a soužky, maso bude! A máte po svobodě.

Je 5 minut po dvanácté abyste začli politiku dělat a nikoliv o ní vést jalové - tady to už fakt chce tvrdé slovo.

jen faktická: kde Zaorálek řval něco přibližně podobnýho i třeba přeneseně? Díky.

Nesouhlasím s "Pokládám objektivistickou filozofii za jedinou platnou, chceme-li se bavit o svobodě." Já se třeba považuju za libertariána jak Brno, ale objektivismus je mi dost cizí. Nesouhlasím už jen například s tím, že člověk je "bytosti, která je schopna poznávat svět kolem sebe s určitostí" :-) Navíc nerozumím tomu, proč by libertarián neměl být schopný říct, že denně se opíjet do němoty je nemorální. Libertarián samozřejmě nikomu nechce skrze vynutitelnou veřejnou moc (v důsledku násilí) zakazovat opíjet se do němoty, ale morální soudy může zastávat libovolné. Může klidně hlásat, že opíjet se do němoty je zlo a každý opilec půjde do pekla :-)

jen pár poznámek, rozlišení a spor mezi vámi liberariány a konzervativcemi ok, ale když používáte pojem svoboda, dávejte tam prosím správné adjektivum tedy ekonomická svoboda ve smyslu jak pojem užíváte, existují totiž další možnosti výkladu tohoto pojmu a vaše redukce je pak zavádějící, jinak k Ayn Randové z druhé strany pohledu zajímavý text tady: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-tozicka.php?itemid=19252

Docela zajímavý.

Diskutujte, polemizujte, hlavně Čechy neotravujte.

Nemohu se bohužel s Vašimi teoriemi objektivismu ztotožnit. Potlačujete citovou stránku člověka, ta však k němu patří stejně jako ta rozumová. Odmítáte charitu mimo rodinu, protože někdo mimo rodinu nemá dle Vás pro člověka žádnou hodnotu - podle Vás máme pomáhat jen tehdy, když můžeme očekávat protihodnotu. Tou protihodnotou nemůže dle Vás být citové uspokojení tím, že jsem pomohl(a) bližnímu, poněvadž vše stavíte jen na rozumové stránce.

I mladý člověk má šanci vyzrát!

Polemický nesouhlas. V čem je rozdíl, mezi konzervativci a liberály, nebo libertariány , jako sektou liberalismu? Pro konzervativce je osobní svoboda "jenom" jednou z vzájemně provázaného a vzájemně se doplňujícího a někdy podmiňujícího systému svobod. Konzervativci jsou přesvědčeni, že není možná svoboda bez odpovědnosti.  Vedle toho liberálové upřednostňují svobodu jako hodnotu nadřazenou všem ostatním, libertariáni pak jako hodnotu jedinou. K čemu to  vede? K různým formám více či méně bezohledného pragmatismu a anarchie, jak ostatně můžeme dennodenně vidět kolem sebe. Naštěstí SSO je stranou spíše liberální, než libertariánskou. Tyto směry jsou legitimní, nicméně za 24 let od převratu bylo různých forem liberalismu až až a bylo by dobře, začít nechvalné výsledky těchto směrů léčit konzervativním přístupem.

Proto taky ve svém textu popisuji pozici objektivismu a vymezuji ji vůči liberalismu, resp. libertariánství, a vůči konzervatismu. Za správnou pozici považuji objektivismus, ale dnes nemůžeme očekávat, že se objeví strana, která začne prosazovat své myšlenky přísně v souladu s objektivismem. Ani nelze očekávat, že v příštích dvaceti letech se dostaneme k prosazování libertariánských principů (např. úplné odstranění daní, zrušení státního sociáolního systému, atd), protože správné názory na ekonomii a fungování státu, které snad možná mohou lidé časem přijmout, mají menší váhu, než etika (takže lidé sice pochopí, že bez daní by ekonomika byla pružnější a výkonnější, ale jejich etika jim nedovolí daně zrušit, protože je přece zapotřebí, aby se bohatí dělili s chudšími, je třeba aby se přispívalo na to nebo ono, atd). A žádná politická strana nedokáže vzdělávat lidi. Takže se musíme spoléhat na to, co na pravici máme: klasické liberály/libertariány, anebo konzervativce. Ti druzí se snaží pasovat do role jediného zachránce pravice, já se naopak pokouším vysvětlit (a dostanu se k tomu v druhé části článku), že cesta konzervativců v principu vede do otroctví. 

Za 24 let od Listopadu tady bylo forem liberalismu velice málo. Minimálně posledních 14 let vůbec nic.