Levičácké tanečky na norských hrobech

Od prvních zpráv o masakru na norském ostrůvku Utoya, kdy už bylo jasné, že celou věc rozhodně nemají na svědomí žádní islamisté, ale spíše někdo z řad odpůrců evropského multikulturalismu a neomarxismu, se dalo předvídat vcelku přesně, jak zareagují média. Nebylo těžké odhadnout, že se novináři zachovají přesně v duchu známého a okřídleného bonmotu, který o nich kdysi pronesl Miloš Zeman, a budou rozpitvávat každou vrahovu spojitost s pravicovými myšlenkami.

Anders Behring Breivik četl Churchilla, obdivoval Reagana a Thatcherovou, citoval ve svém prohlášení Klause - to je přece téma, které dokáže letošní okurkovou sezónu jaksepatří rozvířit, a to na hodně dlouhou dobu! Pro českého novináře a jejich nadšené čtenáře není nic lákavějšího, než si z pozice rozhořčené většiny plivnout na pravicové hodnoty.

Ještě není celá událost plně vyšetřena, a líčení médií je třeba brát s rezervou, ale předpokládejme, že vše byl opravdu čin jedné jediné osoby. Breivik byl očividně znepokojen situací, v níž se současná Evropa a Norsko nachází. Uvědomoval si nebezpečí multikulturalismu, rozmáhajícího se islamismu v Evropě, a všudypřítomného ubíjejícího vlivu levičáctví. Bohužel, jako naprostá většina lidí, nepřemýšlel o abstraktních pojmech, nepřemýšlel o tom, co je svoboda a jak ji dosáhnout, a zvolil si to nejhorší “řešení”, jaké si lze představit. Aniž si snad uvědomoval tragičnost své pozice, postavil se na stejnou stranu, na níž se nacházejí všichni islamisté a socialističtí teroristé.

Nejspíš si dobře uvědomoval, že bude dopaden, a že může být i na místě zastřelen. Rozhodl se obětovat sám sebe. Představou, že je čestné a morální obětovat sebe nebo druhé pro “vyšší cíl”, však ve skutečnosti sdílí základní morální krédo každého levičáka.

Pokud by přemýšlel o abstraktních pojmech jako je svoboda, právo, etika atd., musel by, byl-li by objektivní, dojít k racionálním závěrům, za jakých podmínek lze za svobodu bojovat se zbraní v ruce. Zvolil si okamžitou, bezprostřední akci - možná uposlechl všeobecný názor, že nějaké plkání o svobodě nemá smysl, a že co se počítá, jsou činy. Nebyl ochotný si uvědomit, že svobodu lze dlouhodobě hájit pouze cestou filozofie a ideologie. Pouze v naprosté tyranii, v níž diktátorská vláda brutálně a krvavě potlačuje jakoukoliv svobodomyslnou opozici a ničí lidské životy, je ospravedlnitelné pro svobodu a práva zabíjet - protože člověk, který v takovém režimu bojuje za svou svobodu a je ochotný střílet, nedělá nic horšího, než co diktátorská mafie nazývající se vládou sama prohlásila za standard.

Dnes však, alespoň zatím, nežijeme v diktatuře. Svobodu lze hájit ideologickým působením. Breivik svým činem na straně svobody rozhodně nestojí - třebaže on sám se snad bojovníkem za svobodu cítí být. Nestojí tedy ani na straně pravice.

Jestliže o celé tragédii přemýšlíme bez emocí, vidíme kromě osmdesátky obětí ještě jeden zničený život - Breivikův vlastní. Ve věznici stráví nejlepší léta svého života, a patrně se na svobodu nikdy nedostane, a je to naprosto v pořádku - zaslouží si mnohem přísnější trest než 21 let vězení.

Ovšem morálně ještě o něco níže se nacházejí všichni ti, jimž se norská tragédie hodí do krámu jako pohodlný způsob, jak očerňovat a plivat na pravici, na každého racionálního zastánce svobody a práv jednotlivce, na každého odpůrce multikulturalismu a evropského levičáctví.

Není nic snadnějšího, než si jednoduše vyhledat články bloggerů, kteří se snaží vylíčit norský masakr jako projev “pravicové asociálnosti”, jako počátek “teroru neoliberalismu.” Diskuzní fóra jsou plná samozvaných soudců a rádoby erudovaných politických komentátorů, kteří nadšeně upozorňují na každý náznak, na jakoukoliv spojitost Anderse Breivika s dnešní pravicí odmítající politickou korektnost, multikulturalismus, islámskou imigraci a další neblahé projevy současné evropské politiky. Breivik četl Churchilla, tedy každý, kdo má Churchilla v knihovně na čestném místě, nese také cejch teroristy. Když už není možné označit pravičáky za sprosté vrahy, přinejmenším si na ně průměrný levicový blogger a internetový diskutér ukáže jako na sprosté podezřelé.

Potěšení, s nímž teď každý malý levičák plive na pravici a výsměšně její principy spojuje s terorem a násilím, je až perverzní.

Těmto hordám morálních mrzáků usazeným za svými monitory a datlujícím do klávesnice svoje směšné a urážlivé výlevy, s potutelným úsměvem na tváři, přišel norský masakr náramně vhod. Je to pro ně to nejlepší, co se mohlo stát! Mohou zahájit hon na pravici, založený čistě na emocích, bez nutnosti formulovat jakoukoliv zásadní myšlenku. Tito lidé necítí vůči norským obětem žádnou lítost - za zkormoucenou tváří se skrývá vítězoslavný úsměšek. Koneckonců - správnému levičákovi přece na lidech nezáleží. Co se počítá, je společnost!

Je zřejmé, že i evropští profesionální levici přišla ve skutečnosti norská tragédie vhod. Přinejmenším se nyní může stavět do role názorového proudu vystaveného nebezpečí “neoliberálního teroru”. Role oběti je u široké veřejnosti velice vděčná. Co může následovat? Ostrakizace racionální pravice při každém projevu nesouhlasu s europeismem nebo multikulturalismem? Očerňování každého oponenta větou “Nojo, to je ten, který má stejné názory jako Anders Breivik”? Přísnější zákony omezující vlastnictví zbraní? Těžko říci - fantazie levičáků je v tomto ohledu nekonečná.

Jistě, levicoví politici mají špinavosti tak nějak v popisu své práce - ale co ta sebranka, která si vylévá své levicové srdce na internetu a plive všude kolem sebe, a co ti novináři, kteří se na tom všem přiživují? Ono asi není nutné dlouze komentovat jejich divoké křepčení nad ještě nevychladlými těly mladých členů norské sociální demokracie. Stačilo by snad jen poznamenat: “Pánové, měli byste se stydět!”