Pokud někoho kritizujeme, že má chyby ve svých vědomostech, měli bychom o to víc usilovat o pravdivost svého myšlení!

Ano, Edvard Beneš hluboce zklamal, když si utvořil přátelství se Stalinem. Možná proto komunističtí pohrobci tolik spěchali po Listopadu, aby se Benešovi dostalo podobné ústy jako zakladateli našeho státu v zákonném prohlášení, že se zasloužil o stát!

Bezpochyby již během války bylo rozhodnuto o naší podřízenosti SSSR. Svědčí o tom, že ještě neskončili poslední výstřely 2. světové války, a Rusové již u nás zatýkali naše občany a odváželi je na Sibiř! Veřejně je známé, že někteří komunisti podepsali v průběhu války spolupráci s ruskými tajnými službami (Zdeněk Firlinger), tak jako mnozí polistopadoví transformátoři naší společnosti v oblasti ekonomiky a politiky, kteří transformaci u nás organizovali! Jejich evidenční čísla a krycí jména kolují mezi námi a jsou potvrzeny zkoumáním tohoto problému.

Nejnebezpečnější pro naši liberální svobodu s občanskými svobodami jsou naši politici, kteří se vyučili v trollingu ruské hybridní války a dnes jsou v destruktivních, autoritativních opozičních stranách. Nejnebezpečnější jsou tím, že jsou přiznanými nebo nepřiznanými spojenci Kremlu. Pokud je pustíme k vládnutí, stanou se vítači Putinových tanků v Praze na Václaváku!

I dnes tu máme stranu, která po vozu komunistů chce být stranou pro všechny, která dokáže naše občany fascinovat, že ji prakticky nedokáží opustit, a já si kladu otázku, zda také po vzoru komunistů u nás neudělají "demokratický" puč v podzimních volbách.

Nebezpeční jsou všichni vítači cizích tanků, ať už by ty tanky měly mít na sobě hvězdy červené nebo žluté.

Zapomíná se na Rumuny, jejichž oběť byla vyšší než ta americká.

Máme tu takový nešvar míchat různé události a dávat mezi nimi souvislost. Abychom to naroubovali na současnost.

Jedna událost je porážka nacismu a druhá dohoda západu a Stalina o hranici vlivu.

Tak nešvar je také počítat zásluhy dle obětí...

V květnu 1945 nenasatalo osvobození Rudou armádou, ale nová okupace tentokrát stalinistickou komunistickou diktaturou.

aha - tak to je ten nový výklad dějin

Historii lze překrucovat mnohými způsoby, od přímé nepravdy po uvádění pouze některých skutečností a opomíjení jiných.

I motivace může být různá: šíření nepravdy, resp. lži, hloupost, neznalot, ideologická motivace a pod.

Vždy se s tím však pojí pokrytectví.

To bylo "osvobození" jako v povídce Šimka a Grossmanna "Šumákovo hospodářství". Rudá Armáda přišla na pomoc pražskému povstání, v důsledku čehož byl jeho velitel odsouzen na doživotí, tak jako v té povídce Čoudek skončil zase v kládě.

Že u nás našli dost „užitečných idiotů“, to na věci mnoho nemění, podobně jako třeba pro bankovní lupiče není polehčující okolnost, když s nimi spolupracuje podplacený ředitel banky. Ve chvíli, kdy šli po Lednu '68 jejich pohůnkové od válu, tak sem okamžitě hned v Srpnu dorazili s tanky, a úplně stejně by to dopadlo, kdyby k tomu došlo kdykoli dříve.

A kromě Beneše to pohnojili i Američané. Z té Plzně mohli snadno dorazit do Prahy, protože Němci se už bránili jen na východní frontě a pospíchali se raději nechat zajmout na západě. Po osvobození hlavního města západem by bylo podstatně těžší zblbnut lidi propagandou, že musíme být sovětům vděčni za "osvobození". Chápu, že se nezajímali o jeden z "méně vyvinutých národů" (mezi něž nás zařadil např. Arthur Conan Doyle), ale mělo jím dojít, že takhle naservírovali sovětům československý uran.

Generál Kutlvašr byl perzekvován a odsouzen po únoru 1948, tedy po převzetí moci komunisty.

A s těmi pohůnky je to složitější - zhruba od roku 1963 omlazoval Antonín Novotný vedení státu i strany, podstatný vliv získávali lidé z poválečné stranické garnitury, kteří patřili k jiné generaci. Už za A. Novotného, ne teprve v roce 1968, došlo postupně k rozkvětu československé kultury (nová vlna čs. filmu, rokenrol a big beat, literatura atd.), i když ne díky přízni komunistů, spíše za jejich jisté netečnosti.

A právě v lednu 1968 se paradoxně díky svornému postupu všech frakcí proti Novotnému vrátili někteří "polepšení" pováleční sekyrníci, jako velitelé Lidových milicí Josef Pavel (v roce 1948 náčelník štábu LM a poté člen ústřední bezpečnostní pětky, která řídila politické procesy, v roce 1968 ministr vnitra), František Kriegel (zástupce náčelníka štábu LM a člověk, který požadoval ozbrojený postup LM proti občanům, což odmítal i jinak bezohledný Slánský) a Josef Smrkovský, politruk LM, který se "vyznamenal" už jako komunistický člen ČNR právě za květnového povstání.

Když ocituji z článku Jiřího Bašty "Lidové milice - nelegální armáda KSČ" na stránkách ÚSTR:

"Velitelem hlavního štábu LM v Praze byl ustanoven Josef Pavel, zástupcem velitele František Kriegel, politickým

komisařem se stal Josef Smrkovský. Všichni tři jmenovaní jsou paradoxně neodmyslitelně spjati s pozdějšími „reformními“ událostmi v roce 1968."

Jak pravil Jindřich Kraus (Jiří Kodet) v Pelíškách:

"Co tihle chtějí reformovat? Jsou to pořád ti samí ... a ...."

A Američané v Praze? Už v únoru 1945 generál Eisenhower označil samotný Berlín za bezvýznamný vojenský cíl (!) a nasměroval západní spojence na jih proti imaginární alpské pevnosti. Nejdřív to napsal Stalinovi, což přivedlo k zuřivosti Brity, s nimiž se neporadil. Dost se o tom najde v anglické odborné literatuře. A co byla Praha proti Berlínu.

"...Svobodu jsme však nenalezli, neobnovili a jednu tyranii jsme velmi rychle nahradili jinou. Sami. Byla to v první řadě československá nesvoboda nedemokratické třetí republiky. Ta sovětská přišla až potom. Žádná cizí asistence, i když Sovětský svaz se samozřejmě do českých záležitostí aktivně vměšoval, k tomu ve skutečnosti nebyla nutná..."

Podle mě to bylo trochu složitější. Třetí republika měla obrovské chyby, ale myslím, že nebýt Sovětského svazu, pomalu by se z té mizérie dostala. KSČ klesaly preference (jak podle volebního odhadu, tak ze zpráv StB z podzimu 47), plánované volby v roce 1948 by s největší pravděpodobností znamenaly značný komunistický propad. Únor 1948 byl de facto řízen Moskvou (Gottwaldovo údajné odmítnutí Stalinovy pomoci je nesmysl) a mohl uspět kvůli ovládnutí/neutralizaci represivních složek komunistickou stranou - a to by se nepodařilo, pokud by komunisté v bezpečnostních oddílech a armádě neměly náskok a vliv díky osvobození Sovětským svazem. Jen pro ilustraci - při prvním květnovém vládním zasedání v Praze Zorin odvolal Fierlingera, ten hned přišel, vyslechl příkaz (nejednat s ČNR) - a vláda poslechla. Formální i neformální vliv přítomnosti Sovětů v Praze byl obrovský, ne nadarmo Churchill naléhal na Američany, aby postupovali dál...

Fierlinger byl ovšem sociální demokrat, byť reprezentant levého křídla, který svou zradu dokonal po "Vítězném únoru", kdy vedl sloučení s KSČ. Okleštěný systém Národní fronty komunistům opravdu nahrál, i když si nekomunistické strany nejspíš myslely, že na zákazu třeba agrární strany vydělaly ony. To se nepotvrdilo a mnozí předváleční voliči agrárníků to "hodili" komunistům. V poválečné Francii také komunisté vyhráli první volby v roce 1945 a třetí v roce 1946, ale další strany měly dost hlasů na to, aby vliv komunistů vyrovnaly a zabránily jim v přímém převzetí moci.

Rok 1945 nechci hodnotit, nezažil jsem ho. Rok 1968 už jsem zažil a rozhodně nestojím o další podobný prožitek. Proto je mi velmi proti mysli autorův shovívavý přístup k Rusku.

Mimochodem, autore všímáte si že dole v diskusi dostáváte plusy od osob, které by vaší stranu nevolili ani náhodou? Dostáváte je jen proto, že oni si myslí že s Ruskem sympatizujete.

autorův shovívavý přístup k Rusku?? a jaký???

Ex post je snadné hodnotit. Kde co. Mnozí ,,hodnotitelé" však zapomínají, jaká byla situace v Evropě na konci r. 43, NATOŽ KDY BUDE KONEC II.WW, RESP. kdy KAPITULUJE III. říše

K otázce toho osvobození:

Já se domnívám, že není úplně tak podstatné, kam která armáda došla a které území osvobodila fyzicky.

Mnohem podstatnější je to, jaký měla podíl na porážce Německa a jeho spojenců.

Německo muselo být poraženo a teprve v rámci té porážky byly osvobozeny země, které byly Německem okupovány.

Voják, který zničil dva německé tanky u Kurska, tím svým činem v tu chvíli osvobozoval i Paříž, přestože v té bitevní vřavě byl Louvre nebo Eiffelovka to poslední, na to uprostřed bojiště pod plnou palbou nepřítele v tu chvíli myslel. A britský voják, který v pekelném vedru severoafrického bojiště též zničil dva německé tanky, tím svým činem v tu chvíli osvobozoval i ruské město Orel nebo českou vesnici Vrbičany (to je na Kladensku), přestože se tam Britové vůbec nikdy nedostali.

Jestliže Sovětská armáda má (hodím namátkou nějaké číslo) 60% zásluhy na porážce Německa, tak těch 60% má stejně tak na osvobození Belgie, kam nikdy nedošla, jako na osvobození Ostravy, kde to bylo v její přímě režii. Ani o procento více, ani o procento méně. A jestliže nějaká jiná armáda má ten podíl (opět hodím namátkou nějaké číslo)dvacetiprocentní, tak těch dvacet procent má i na osvobození území, kam zase nikdy nedošla ona.

Příměr:

Přirovnal bych to k jízdě autem z Prahy do Madridu, , kdy se dva řidiči střídají za volantem:

Kdybychom měli vypočítávat jejich podíl zásluh na úspěšném završení cesty, též by nebylo podstatné, kdo seděl za volantem ve chvíli příjezdu do cíle cesty. Jestliže Honza odřídil 70% vzdálenosti a Radek 30%, tak tím je dán i poměr jejich zásluh. Nejprve se ty tisíce kilometrů musely zvládnout na českém ́, německém, francouzském a španělském území a teprve potom se mohlo přijet do toho Madridu.

A analogie: Nejprve se musely zničit ty německé tanky u Kurska nebo v severní Africe a teprve potom mohlo být osvobozeno Brno, Chrudim, Kutná Hora nebo Praha.